čtvrtek 19. prosince 2019

Chladný



Je tu další minuta v životě
V životě, kterej za nic nestojí
Oči prázdný a podlitý krví
Pár loků můj obličej přestrojí…

Je tu další den, další ráno
Další láhev, která padne za vlast
Prsty se třesou víc než osika
Pár loků změní pachuť na slast…

Je chladno, přesto sedím nahý
Studená má duše, která nemá cíl
Je chladno od tý doby cos odešla
Chci umřít a přesto bych neměnil…

Jsi chladná, přesto nadevše tě miluju
Studené mé srdce, když jsi ho prodala
Jsi chladná a ani se mnou nemluvíš
Chci tě mít, i když za mě jsi se nevdala…

Další den, další rok, už ani nevim
Byt bez tepla a světla už se rozpadá
Proč žít, když už není pro koho?
Tolik myšlenek, jen jedna mě napadá…

Další noc, další noční můry přichází
Tělo bez duše nežije, jen přežívá
Proč žít, když život jsi mi sebrala?
Pár minut bolesti, víc to nebývá…

Je chladno, jen teplo z rukou
Studené mé tělo, bez tekutin
Je chladno a oči se mi zavíraj
Snad už myslet na tebe nemusim…

Jsi chladná, přesto jsi to poslední
Co vidím, na co myslím a co bych chtěl
Jsi chladná a ani po mě netruchlíš
Vlastně jsem horší srdce neviděl…

Vyměnilas mě za pár nocí vášně
Za vzplanutí, které brzy zhaslo
Ty v slzách a já v tratolišti krve
Přivoláš peklo, který si nás našlo…

Jseš láska, láska mýho života
A za takovou zemřít se vyplatí
Sám a přesto s myšlenkou na tebe
V zimě a tmě nahý ležím na trati…

Ty, která jsi odešla a zabila mou duši
Ty, kterou milovat nikdy jsem nepřestal
Ty, která před mýma očima s nim mě zradila
Ty, kterou jsem miloval, ale neustál…

úterý 10. prosince 2019

Srdce na dlani



Nahoru dolů, takový život je
Hraje si s naší vůlí
Směje se našim kalendářům
Zápas klidně ukončí v půli…

Vede nás po cestách skrytých
Praští tě, když se nedíváš
Nutí tě plakat a nutí tě se smát
I když jinak náladová nebýváš…

Jak můžeš milovat se zlomeným srdcem?
Jak můžeš žít, když chybí ti důvod?
Jak můžeš mluvit s jazykem svázaným?
Jak můžeš být sám, když život je průvod?

Stůj pevně za svým názorem
Otevři mysl lidem, které máš rád
Můžou být jediní, kdo tě ponese
Až na nohou nebudeš moct stát…

Jak můžeš milovat se zatvrzelým srdcem?
Jak můžeš chtít, když sám nemáš co dát?
Jak můžeš slyšet, když nikoho neposloucháš?
Jak můžeš vyhrát, když ani nechceš hrát?

Nahoru dolů, jako horská dráha
Cest jako kořeny maj vláken
Nesliboval, že to bude lehké
Kolik už bylo otevřených oken?

Smutek přejde a slzy uschnou
Radosti krátké, ale bez nich to nejde
Otevři srdce nebo zemřeš sám
Trvá jen chvilku, než život přejde…

Jak můžeš milovat s kamenným srdcem?
Jak můžeš kázat, když umíš jen lhát?
Jak můžeš vidět, když se nedíváš?
Jak můžeš mít radost, když se nechceš smát?

středa 20. listopadu 2019

Smutek v očích


Není dne, kdy bych nelitoval
Není noci, kdy bych dobře spal
Byl jsem mladý a plný optimismu
Na důsledky svých činů jsem sral…

Není chvíle, kdy bych nepřemýšlel
Není roku, kdy nechtěl bych zemřít
Byl jsem hloupý a přesto plný ega
Nebál jsem se všechny dveře zavřít…

Jen slzy v očích nakonec mi zbyly
Smutek, který je cítit na tisíce mil
Jizvy na duši, po těle a v hlavě zmatek
Proč já? Proč špínu jsem nesmyl…

Proč všechno nespláchnul jsem pryč?
Proč vidím ty obrazy stále před sebou?
Proč nedokážu na ni zapomenout?
Proč ji jsem upřednostnil před tebou?

Jen pár bot a vyhladovělé tělo mi zbylo
Žal, který najevo dávat jsem už nemohl
Krev na rukách, kterou nikdo už nesmeje
Proč já? Proč na víc jsem se nezmohl?

Proč nedokážu žít jakoby nic se nestalo?
Proč musím každý den svůj obraz vídat?
Proč neumím žít s tebou ani bez tebe?
Proč neumím zastavit, ale ani přidat?

Stojím na místě a lidi mě nevnímaj
Smutek v očích a na srdci žal
Sám svým náhrobkem jsem se stal
Svý chyby rád bych někdy nazpět vzal…

úterý 12. listopadu 2019

Pro svět mrtvý



Slyším hlasy ostatních
Bytostí žijících jako já a ty
Jakoby z dálky a přes zeď
Skrz vodu a přes ostnatý ploty…

Vidím jejich černé siluety
Tlusté i tenké, velké i malé
Jakoby zrak vypovídal službu
Trochu jak malby nedokonalé…

Zdá se jakoby Bůh za něco mě trestal
Chtěl abych svůj život prožil v osamění
Mám pocit jakobych pro svět byl mrtvý
Už nevím kdy je den, a kdy pouhé snění…

Zdá se jakoby všichni na mě zapomněli
Dopis přijde jen když neplatím splátky
Mám pocit jakobych pro svět byl mrtvý
Už nevím kudy jít, kudy vede cesta zpátky…

Dýchám a můj dech přesto nikdo neslyší
Mluvím, křičím a nikdo mě neposlouchá
Po ulicích chodím a nikdo mě nevidí
Neotočí se ani když řvu jí přímo do ucha…

Svět na mě zapomněl
Ani jsem nemusel umřít
Chtěl jsem něco zanechat
Za sebou dveře zavřít…

Zapomněli všichni, ona také
Náhrobek zarůstá břečťanem a mechem
Pro svět jsem mrtvý už dávno
Ještě dřív, než nestačil jsem s dechem…

čtvrtek 24. října 2019

Démon



Voda nesmyje špínu
Z ulice, z cizích postelí
Pravdu nepřebiješ pudrem
Že nejsi cool, ale v prdeli…

Dvě tváře ukazuješ světu
Lidem, kteří mají tě rádi
Když na dno láhví se díváš
Radí takzvaní kamarádi…

Duše, rozum i srdce na pravém místě
Sama ses rozhodla to všechno ztratit
Pro pár nocí s tím, pro koho nejsi nic
Jen společnice, co chce nad ránem zklátit…

Duše, rozum i srdce krásné jsi měla
Sama jsi to za láhve v koši vyměnila
Tisíce slibů a tisíce nesplněných vět
Nikdy ses podle nich reálně nezměnila…

Dušuješ e každý ráno
Že vezmeš zpět si svůj život
Dveře když za mnou se zavřou
Zavře se žebříček tvých hodnot…

Na stole účty, prázdnej kalendář
To udělám zítra, stále opakuješ
Jenže zítřek nikdy nepřichází
Jen jeden den pořád žiješ…

Nemáš už sílu, abys ho porazila
Už jste spolu propojeni až příliš
Ani my nemáme sílu bojovat s tebou
Na konci dne jsi sama a jen se divíš…

Kam šli a proč sbalili si věci?
Proč na párty už se mnou nechodí?
Kde teď mám plakat v depresích?
Když za ruku v bílém mě už nevodí…

čtvrtek 10. října 2019

Bez tebe



Život má své světlé dny i ty,
Které nás na dno uvrhnou
Některé sklenky plné po okraj
Jiné samy se poloprázdné převrhnou…

Čelit temnotě a vlastním démonům
Bylo snazší, když vedle mě jsi stála
Byla jsi světlem v moři plném tmy
Byla jsi vílou, která ve vánku vlála…

Probudit se sám a s pocitem zrady
Bolelo víc než nůž ze zad trčící
Tu díru v srdci už nemá co zacelit
V duši větší tma než přímo pod svící…

Bez tebe čelit té tmě už nedokážu
Nemám co ztratit, jen život bezcenný
Ten pocit žádný alkohol nevymaže
Pocit nože, co je do zad vražený…

Bez tebe nevidím světlo na konci tunelu
I když jsi ta poslední, koho teď bych chtěl
I když jsi mě zabila, aniž bys vystřelila
I když za zády jsi mi dělala, co já neviděl…

Nejlepší i nejhorší chvíle v životě
Nedílně spjaté jsou už navždy s tebou
Už křídly mávaj temní andělé
Na druhou stranu už mě berou…

Můj život už má jen ty špatné
Není na co se těšit, proč ráno vstát
Jak vzít všechno a udělat z něj nic
Tu hru jsi uměla lépe než já hrát…

Bez tebe život dál už nemá cenu
I když vidět tě už nikdy nechci
I když jsi otevřela tisíce dveří
I když jsem s tebou byl zamčený v kleci…

pondělí 30. září 2019

Zlomená křídla


Lítal jsi nad celým tímhle světem
Dotyky slunce cítil jsi po těle
Vzduch čechral ti křídla
Spolu s tebou smáli se přátelé…

Stál jsi za každým jedním člověkem
Dotyky jsi léčil jejich srdce nemocná
Bránil jsi slabší na jejich cestě
Láska zdála se sladká a ovocná…

Valkýra jednou zkřížila ti cestu
Víla, jejíž krásu ještě jsi neviděl
Úsměvem snadno tě svedla
Tu noc jsi o nebi nic nevěděl…

Valkýra c černými křídly těžkými
Sudička, která život ti změnila
Ukázala ti všechny krásy pozemský
Za nesmrtelnost s tebou je směnila…

Vzdal jsi se všeho a to jen pro ni
Sám zlomil jsi svá ohromná křídla
Vzdal jsi se lásky všech pro tu její
Která však den za dnem pomalu řídla…

Rok, možná dva štěstí zalilo ti tělo
Měl jsi náruč, měls ji, co víc si přát?
Teď v podsvětí zaplivaný ulice spíš
Není nikdo, kdo v noci chtěl by tě hřát…

Vzdal jsi se věčného života
Sám Ďáblu směnku jsi podepsal
Vzdal jsi se rozumu pro lásku její
Kapitolu poslední sobě jsi nadepsal…

Vzdal jsi se křídel, přišel jsi o srdce
Které s ledovým klidem vyrvala ti z těla
Slíbila život dlouhý a společný
Slíbila vše, i když něco jiného chtěla…

pátek 13. září 2019

Jeden konec


Nevidím za roh ani za horizont
Jen pár dní víme, kam směřujem
Kam jít, co dělat a hlavně co říct
Když se navzájem do korzetu šněrujem…

Miliardy světel žije na tomhle světě
Miliarda názorů na každou věc a čin
Žádné z nich samo nesvítí dlouho
A přesto spolu září čím dál míň…

Miliardy duší plave naším vesmírem
Miliarda myšlenek při všech neshodách
Žádná z nich nepřežije na volném moři
A přesto spolu utápěj se v nehodách…

Někdy zaroste jedna společná cesta
Pak každý musí chvíli putovat sám
Někdy cest je dost, ale druhý nechce
Společně jít a vyhýbat se překážkám…

Ať je malá, velká, zdánlivě nekonečná
Bojovat smysl má, dokud spolu záříte
Překonat rozdíly, to není jen fráze
Dokud sobě navzájem i věříte…

Nevidím za roh ani za příští hádku
Většinu dní nevím, kam kroky vedou
Co dělat, co nedělat a hlavně co říct
Když přívaly hněvu naplno se rozjedou…

Miliardy světel žije na tomhle světě
Miliarda gest, který každý jinak chápe
Poznám, když jedno ze světel uhasíná
Nechápe svůj smysl a v temnotě tápe…

Miliardy duší snaží se najít své místo
Miliarda způsobů, jak druhého milovat
Když místo nenajde nebo najde špatné
Přestane mít smysl, přestane existovat…

pondělí 2. září 2019

Čas


Tak starým se ještě být necítím
Přesto už hodnoty pamatuji
Které čas odvál a nevrátí zpět
A lidé jim pozornost nevěnují…

Tak slušným se necítím být
Přesto každý den se nestačím divit
Co lidé jsou schopni udělat
Čím vším se bez emocí provinit…

Chtěl bych zpátky ty časy, kdy
Půl hodina měla skutečně minut třicet
Slovo mělo stejnou váhu jako papír
A chlap nemusel se bát domu vracet…

Chtěl bych zpátky ty doby, kdy
Bojovat o vztah pro lidi ještě stálo za to
Zodpovědnost ještě ze světa neodešla
Láska a soucit měly větší hodnotu než zlato…

V kristových letech už přestávám chápat
Kam naše kroky směřují, kam chceme jít
Nikdo nevidí dál než k večerní párty
Roztáhnout nohy a borce podojit…

Se slzou v oku vzpomínám na dětství
Přetvářka, lži, zrady, nic z toho tam není
Co na srdci, to na jazyku. Proč už to neplatí?
Proč tolika lidem chybí soustředění?

Když chlast stane se normou, mírou
Lžeme si do kapsy, že je to normální
Když nevěra pro lidi je běžnou praxí
V muzeu kuriozit poslední člověk morální…

Když lhaní vkradlo se nám do běžné řeči
Už ani nepoznáme, kde je lež a kde pravda
Když city ustoupily pouhýmu kalkulu a prachům
Už není doma nikdo, kdo kryl by ti záda…

Chtěl bych zpátky ty časy, kdy
Porušit slib znamenalo ztratit jméno
Chlastalo se ne jen tak, ale za odměnu
A každý znal souseda svého…

Chtěl bych zpátky ty doby, kdy
Krásu holky neurčovalo to, kdo se po ní vozí…
Nezajímalo nás, kdo dostane víc lajků
Za to že k citátu vyfotíš svoje nahý kozy…

středa 21. srpna 2019

Dostaň to ven, než tě to zabije



Dlouho už trpíš
Navenek v pořádku, uvnitř zranění
Na které nemáš lék
Tvé tělo je jako tvé vězení…

Nic neříkáš, mlčíš
Děláš, že je to takhle v pořádku
Možná pro někoho i je
Zřejmě jsi navštívil cizí pohádku…

Dostaň se pryč dřív, než bude pozdě
Než tě to ubije žárlením a ponížením
Dostaň se ven dřív, než tě to zabije
Než tvoje srdce podlehne ublížením…

Dlouho už chřadneš
Nemáš způsob jak znovu nabrat síly
Který tak moc chyběj
Už nevydržíš to ani chvíli…

Nic nevidíš, jsi slepý
Jednoduše proto, že už tam nic není
Nic, co dřív tam bylo
Než jeden z vás začal chtít víc…

Není ostudou si to nakonec přiznat
Že znovu jsi prohrál a dál bojovat nechceš
Že znovu jsi věřil plané tisícovce slibů
Že tíhu podvodů a zradu jen tak neuneseš…

Můžeš celej svět spálit na popel
Ať uhoří a spolu s ní ti, co všechny je měla
Klid na duši stejně ti to nepřinese
I kdybys rozprášil všechna jejich těla…

Dostaň se pryč dřív, než uděláš hloupost
Než démoni ovládnou tvý tělo i hlavu
Dostaň se ven dřív, než tě to zabije
Vyspi se a nedělej závěry v tomhle stavu…

Není ostudou odejít a vědět
Že odešel jsi s hlavou vztyčenou
Že aspoň jednou na nohou jsi stál
Že opustil jsi cestu jimi vytyčenou…

Nic neříkáš, mlčíš
Tvá ústa už se nehýbou
Ani nemohou
Velký tlak je pod vodou…

Dlouho jsi trpěl
Teď konečně našel jsi klid
Který dlouho jsi hledal
Už nemusíš ze žalu pít…

úterý 13. srpna 2019

Vteřina, která rozhodla


Stojíš tam sám nad prázdnou postelí
Drbeš si hlavu jestli za to nemůžeš ty
Včera žili jste ještě společným životem
A dneska z jednoho jsou dva světy…

Kalendář plný společných zážitků
Plný je plánů, který nikdy už nebudou
Společně smáli jste se stejným vtipům
A dneska ani ty slzy ti nezbydou…

Jak lusknutí prstem život se otočil
Jak poslední smyk zaznělo prásknutí dveřmi
Jak nožem do srdce probodla tě slovama
Vidíš nás naposled, říkala „věř mi“…

Jak pohled do pekla viděls ji na schodech
Jak tonutí v moři, když zůstals tam sám
Jak pocit šílenství přikrad se ze stínu
Slyšíš nás naposled, řekla „nevolej nám“…

Ležíš tam na gauči zavalen odpadky
Ruce už nezvedneš, sílu není kde brát
Nedávno ještě jste tu společně snídali
A dneska už nemáš v lednici co žrát…

Telefon s dotazy jsi zvedat jim přestal
Svatbu jsi vlastně ani nikomu nezrušil
Společně černý stoly jste vybrali
Jak bude to trefný ani jsi netušil…

Jak pohled do prázdna vnímáš svý okolí
Jak puknutí srdce když tě tak nazvala
Jak noční můra ze který ses neprobudil
Když je potkáš, říká „kéž bych tě neznala“…

Jak lusknutí prstem mění se priority
Jak trhnutí znělo když rozdělila vaší duši
Jak zbourala všechno co včera ještě stálo
Když je potkáš, říká „hlavně že mi to teď sluší“…

Chtěla víc, chtěla zpátky všechno co měla
Rozhodla, že za lepší život jí nestojíš
Chtěla bílou zimu a tekutej mráz
V těhle zastávkách ty ale nestavíš…

Chtěla vše a hlavně všechny vyzkoušet
Divila se, že o tohle se s nikým nedělíš
Chtěla zpátky do pekla, ve vteřině rozhodla
Že do tohohle světa ty nepatříš…

Vteřina, která změnila směr její cesty
Vteřina, která stala se zradou
Vteřinu trvalo než z obýváku si se zvedl
Vteřinu trvalo, než kulka prolétla ti hlavou…

pondělí 5. srpna 2019

Omlouvám se



Tolik chyb jsem udělal, kroků vedle
Kdo ne? Těch mých bylo tak nějak víc
Tolik bolesti jsem zasel v jiných srdcích
Kde je dno pro lidi, co od života nechtěj nic…

Tolikrát čekal jsem marně na úsvit
Kdo ne? Pro mě však slunce nezáří
Tolikrát jsem z cesty špatně odbočil
Kde je radost pro lidi bez úsměvu na tváři…

Nic už smysl nedává, svět se zbláznil
Pravá je levou, vidím se na druhé straně
Bílá je černou, se slzama v očích se omlouvám
Jaký jsem byl a tys musela žít život na hraně…

Nevidim cestu, která za tunelem někam vede
Znám obličeje, ale neznám příběhy ani jména
Mezi nimi procházím jako duch mezi světy
Za každými dveřmi stojí neprostupná stěna…

Kostlivci do skříně ani už nevejdou se
Za každým rohem mě dohání minulost
Zapomenout nejde a bojovat nemám sílu
Nakonec ze všech emocí zůstane jen zlost…

Nic už smysl nedává, pro mě svět končí
Krok vpřed znamená krok vzad, cítím chlad
Pravda je lží, na kolenou o odpuštění prosím
Život je hra a já ji nedokázal správně hrát…

Tolikrát marně čekala jsi na mě
Kdo ne? Ty však tak nějak čekala jsi víc
Tolikrát cestou k tobě jsem zabloudil
Kde je láska, když já nedokázal dát ti nic…

Tolik chyb jsi přehlédla, tolik kroků vedle
Kdo ne? Tvá trpělivost však tak nějak je větší
Tolik křivd jsi zažila, dělala, že je nevidíš
Omlouvám se, teď už tvůj život bude jasnější…

pátek 26. července 2019

Den, kdy se zastavil


Den za dnem cítil se hůř a hůř
Strádalo mu srdce, strádala duše
Sám proti všem, tak se cítil
I když sám by neublížil mouše…

Noc za nocí chodíval ven sám
Přemítal v hlavě, jak změnit svůj osud
Střádal plány, vymýšlel cesty pryč
Jak přežít a vypadnout odsud…

Pod bičem, i když ve svobodné zemi
Pod tíhou světa, i když zrovna spal
Pod tlakem, i když zrovna nehráli
Zamčený, i když klíče vyndaval…

Sám, i když kolem sebe měl davy
Opuštěn, i když na ruce prsten měl
Nechtěný, i když na práci se hodil
Podvedený, ač to zatím nevěděl…

Obětuj se pro druhé, říká mu srdce
Jenže to srdce dávno přestalo bít
Odpouštěj druhým a nastav druhou tvář
Jenže ty tváře přestaly to chtít…

Vzpomněl si jednoho dne i na sebe
Na svoje touhy a životní přání
Na to, jak moc jim na něm nezáleží
Otevřel oči a zastavil se znenadání…

Svobodná vůle naposled vstala z hrobu
Dala mu sílu, úsměv a do ruky nůž
Nakonec zemřel a hrdě při tom stál
Nakonec ze světa odešel jako muž…

čtvrtek 11. července 2019

Kdysi byl den...


Vzpomínky, sladký vzpomínky
Ve zbytku mého raněného srdce
Paměť už neslouží jako dřív
Ale pamatuje, když to šlo hladce…

Když ráno vítali jsme nový den
Když spolu tvořili jsme naše plány
Když u vína hodiny jsme povídali
Když dlouhý večery byly nám přány…

Vzpomínky, hořký vzpomínky
Ve zbytku mojí raněný duše
Paměť už neslouží jako dřív
Ale pamatuje, že odešla jsi suše…

Když ráno vzbudil jsem se sám
Když sama jsi naplánovala svůj útěk
Když u rumu hodiny a dny jsem strávil
Když místo práce zapíjel jsem smutek…

Kdysi byl den, kdy se lidem dalo věřit
Den, kdy upřímnost ještě nevymřela
Kdysi byl den, kdy nemusel jsem lhát
Den, kdy nás nenávist ještě na kost nesedřela…

Kdysi byl den, kdy mít radost bylo správné
Den, kdy chtíč nad láskou ještě nevyhrával
Kdysi byl den, kdy nemusel jsem lhát
Den, kdy člověk v baru mozek neobelhával…

Vzpomínky, ty, které neodvál ještě čas
Před očima mizí jedna za druhou
Déšť smyl z mých očí všechny slzy
Na chvíli zdá se, že stojím zas na nohou…

Vzpomínky, ty, které jediné zůstaly
Už nikdy z hlavy ničím nevymažu
Prach zůstal v ústech a zákoutích srdce
Po chvíli vím, že nikomu už se neukážu…

Kdysi byl den, kdy ještě chuť ve mně zbyla
Den, kdy aspoň rozloučit se byla slušnost
Kdysi byl den, kdy nemusel jsem skočit
Den, kdy bych nevyhledal tenhle most…