Měsíce plynou jako voda
Větší proutek pomalu se ohýbá
Roste z ní keř, než se změní v strom
Malá a nemluvná často už nebývá…
Pod sluncem Zemi pálícím
Zrodil se znovu život malý
Náš hrad zas je plný křiku
Lásky a tepla, které však nepálí…
Jeden či dva, jak moc tě lidi strašily?
Teď už víš, že není to to samý
Že v centru už není jen princezna malá
Ale i on, drobný bezbranný Samy…
Vidíš zase to bezbranné malé tělo
Jsme na to čtyři a o to je to někdy těžší
Emocí víc, a to všemi možnými směry
Člověk se k večeru už necítí tak svěží…
Malé ručky, které už mírně k tobě zvedá
Tmavé oči, které už za hlasem se dívají
A starší sestru, která laskavě se stará
Na jejich chvilky, které spolu mívají…
To zapomeneš na všechny strasti kolem
A jen se díváš, co jsi to darem dostal
S úsměvem na tváři na další den se těšíš
Jindy zas na výlet nejraději bys je poslal…
Vidíš ty drobný slzy v jejich očích
Když něco bolí anebo když tě cítí
Radují se z každého drobného kroku
I když je tma a jen světlo na konci svítí…
Jestli mě Bůh slyší a taky poslouchá
Bože, tak přece víš, jak moc je miluju
A kdo jsi ty, abys mi v tom bránil?
Až na kraj světa s nimi všemi popluju…
