Ve vaně ležím, v ruce starou knížku
Na stolku neobyčejně ostrá obyčejná břitva
Po předcích, rukojeť je už trochu zrezlá…
Prohlížím fotoalbum u staré televize Tesla
Jak krásní byli mí synové, mé dcery
Než svět je zkazil, pokřivil
Kde je ten správný směr, tak který?
Tak rychle chceš dospělým se stát
„Až bude tohle, tak přijde změna velká“
Věř mi chlapče, nic takového není
Žádné světlo, žádný zázrak nás nečeká…
Spěcháš za prachama, za novým autem
Každý večer stejnou větu pronášíš
„Příští víkend už na vás budu mít čas“
Pak rychlým sexem na chvíli ji utěšíš
Děti maj desítky strejdů v okolí
Večer je pán v saku pozdraví
Nevědí, proč říkat mu maj táto
Doma pak strejda poličku opraví…
Zamysli se…
Co chceš po ostatních, co sám jim nabízíš…
Zastav se…
A nadechni dřív, než něco vyslovíš, učiníš…
Pak ve vaně jednou jako starý muž
Tekoucí slzy před vnučkou neutají
Víš, že jsi celý život honil přízrak
Jen ať nikdo neříká, že to nevadí…že tě děti neznají…
