Létala jsi vysoko nad všemi
Jasná záře tvýho nahýho těla
Jasnější než hvězda, než slunce
Tak moc jsi člověkem být chtěla…
Chtěla jsi vojáka, ochránce, učitele
Ale to já nejsem a nikdy jsem nebyl
Chtěla jsi prožít jednu vášnivou noc
Sešla jsi z nebe, a já tě dlouze políbil…
Miluju tě, i když strašně jsi se spletla
Miluju tě, anděla, který padl
Miluju tě, i když tak se bojíš světla
Miluju tě, strom, který zvadl…
Létala jsi daleko za hranice světa
Teď křídla máš zlomený, barvu ztrácí
Tvý oči už postrádají jiskru
I Bůh nám říká, že chyby se nevyplácí…
Měla jsi vnášet lidem do duše lásku
Namísto toho chtěla jsi sama ji poznat
Spojili jsme krev a nebeské síly
Nezbývá, než před soudem se doznat…
Miluju tě, i když jsi mě svedla
Miluju tě, anděla bez křídel
Miluju tě, i když ze země jsi se zvedla
Miluju tě, anděla, který byl i přítel…
Létala jsi skrz lidské duše
Doma tě nechtějí, dveře ti zavřeli
V pekle zas pro tebe není místo
Tak na půli cesty oba jsme osiřeli...
Měla jsi odolat, já neměl tolik tě chtít
Teď sama tu pláčeš, mrtvý život v sobě máš
Já navždy jsem k lásce k tobě odsouzen
A ty nikdy už polibek světla nepoznáš…
Možná jsem blázen, možná jsem slabej
Možná jsem slepej tím, co stojí přede mnou
Teď jsi na to sama, tak nauč se znovu létat
Já nejsem tvůj voják, jsem jen ozvěnou…
