čtvrtek 23. ledna 2020

Můj boj


Ruce od krve a hlava v pekle
Na těle ran, že už je nevnímám
Když nad ránem pomalu svítá
Teprve únavou usínám…

Zbraň údery již otupená
Už ani ve vzduchu ji neunesu
Když další démon se objeví
Mám pocit, že to již nesnesu…

Tohle je a vždy byl můj boj
Boj s démony, které jiní nevidí
Boj, který už roky prohrávám
Boj, který mi blázni závidí…

Tohle bude má poslední bitva
Poslední, na kolenou nechci umřít
Poslední a pak jen v klidu spát
Zavřít oči a nikomu nevěřit…

Odevzdal jsem ti vše co mám
Ve dvou, myslel jsem, spolu bojujem
Těch pár dní, kdy naivně jsem věřil
Že snad něco víc nás dva spojuje…

Otevřel jsem ti svou náruč i srdce
Namísto lásky trávil jsem noci osamělý
Oni se vrátili zpět, když mysl otupěla
Já věřil, podle tebe na víc jsme neměli…

Tohle je a vždy byl můj boj
Boj s démony, který mě spalujou
Boj, který po tobě jsem vzdal
Boj, který si blázni malujou…

Tohle bude má poslední bitva
Poslední, znovu se zradit nenechám
Poslední a pak jen v klidu odejít
Tělo ještě rád peklu přenechám…

Svý peklo už mám totiž za sebou
Má krásný oči a dlouhý vlasy havraní
Tělo bohyně, jen srdce jí schází
Sbohem, mý démoni jsou už nasraní…

pondělí 13. ledna 2020

Duch


Ze spaním občas se budím
S pocitem v zádech
Že někdo po bytě chodí
Snad i slyším její dech…

Pot na zádech připomíná
Že je to sakra skutečný
Záclony v bytě roztažený
Náš svár nekonečný…

Nic nepomáhá, ani tma
Ani světlo, čím dál matnější
Nic, stále ji v hlavě mám
I když dávno není zdejší…

Nic nepomáhá, ani chlast
Ani dny, kdy jsem střízlivej
Nic, stále jen přemýšlím
Jestli spím, jestli jsem živej…

Občas hlasitý zvuk
Z kuchyně, jako když vařila
Možná vždy to nešlo
Miloval jsem, jak se snažila…

Občas sám seriál se zapne
Ten, který měla tolik ráda
Vzpomenu, jak jí zajímalo
Zda někdo někde nestrádá…

Jen duch její mi zůstal
Potom, co nakonec to vzdala
Jen duch, který po ní voní
Potom, co mi všechno vzala…

Tam moc chtěl jsem to zpět
Přemýšlel jak duchem bych se stal
V rudé vaně ležím teď sám
Ale Bůh mě k ní dolů neposlal…

čtvrtek 2. ledna 2020

Světla


První příspěvek roku 2020 nechť je výjimečně pozitivní...



Někdy ponoří se do tmy
Celý svět, každý metr, každý kout
Nevidím a přemáhá mě strach
Kde začíná voda a mám se zout…

Někdy ponoří se do ticha
Celé město, každý člověk, každý zvuk
Neslyším a panika se blíží
Kdo za rohem stojí a říká ani muk…

Někdy zas smích zní pokojem
Každá buňka, každý gen je šťastný
Oslepen jsem jejím světlem
Chtěl bych řvát, prosím nezhasni…

Někdy zas láska plane ohněm
Každá část mýho tělo s ní hřeje
Roztávám po mrazových dnech
Chtěl bych uchovat, co se právě děje…

Jsi má hvězda, i když máš zatmění
Mé světlo, i když zrovna nesvítíš
Jsi má duše, já o svou dávno přišel
Můj hlas už nikdy neztišíš…

Jsi má hvězda, i když odcházíš
Mé světlo, i když tě zrovna nevidím
Jsi mé srdce, svoje jsem ti dal
Já za lásku k tobě se nestydím…

Jsou světla, která nehasnou
Možná jen krátce ztrácí svit
A ty jsi tím, které svítí mi na cestu
Tím jediným, které v životě chci mít…