záhyby trávy značí příkopy po stranách
Tmu protíná slabý měsíční svit
Stojím tam sám, mráz zebe mě na nohách...
Po ní kráčím už týdny, snad měsíce i roky
krajinou pustou, bez živé duše
jen zima, zima kolem mého těla
cítím ji na kůži, do kostí kouše...
Slíbils mi slávu, slíbils mi sílu nadlidskou
slíbils mi rychlost a zrak sokolí
slíbils mi mrštnost, slíbils nesmrtelnost
slíbils nejkrásnější dívku v okolí...
Já létal světem, všechna města navštívil
ženy miloval, chlapce porážel
já běhal mezi sněhovými vločkami
pevně stál, nepřátele odrážel...
Však plynul čas, druh za druhem vymíral
dívku i přátele jsem pochoval
zemřely kočky, ptáci, ryby
jen malý deník se mi dochoval...
Vzteky slunce jsem z nebe vypálil
o smrt a slitování jsem tě prosil
ty však dávno jsi z této země odešel
vždy ponechals mi zbytek sil...
Zmrzlou svou dceru jsi mi odkázal
přesně s tím, co jsem od tebe si přál
za hloupost jsi mne potrestal
a všechno ostatní čas mi vzal...
