Nikdo neděkuje v mém jménu
Nezním na svatbách ani na pohřbech
Nikdo mi nestaví svatostánky
Často schovávám se ve stínech…
Těch pár, kteří konají de mého
Často přivazují ke hranicím
Nutí je odvolat jejich pravdu
Žijí díky úkrytům a svícím…
Proč pykat mám za hříchy svého otce?
Proč nemůžu černá křídla roztáhnout?
Proč za všechny lidi nesu jejich břímě?
Proč nikdy nechce mou kartu vytáhnout?
Jak sdělit světu skutečnou pravdu?
Že jsem boží syn, který jen se vepřel
Že moje hříchy přicházejí z jeho hlavy
Že jsem anděl, co pro svou pravdu zemřel…
Teď kráčím po Zemi v mladém těle
Odsouzen, odvrhnut z Božího ráje
Na věčnost sledovat zranitelnost lidí
S úsměvem a pláčem, jak Bůh si hraje…
Krvácím, cítím bolest i blízkou ztrátu
Nešťastné lásky umíraly mi v náručí
S touhle však rozloučit se nehodlám
Hledám, jak své tělo zemřít naučím…
Proč znovu mám vidět, jak mi uvadá?
Proč nemůžu jeden život s ní prožít?
Proč mám být svědkem smrti svojí dcery?
Proč Bůh může svou moc zneužít?
Jak vymanit se mám z jeho trestu?
Že bych pro ně zabil, všechny jeho děti
Že bych se vrátil tam, kam už nedolétnu
Že odhalím jí pravdu, on to posvětí?
Odpusť mi, lásko, co pro tebe jsem spáchal
Jsem Ďábel, a jinou cestu k cíli neznám
Cestu plnou chyb, krve a probdělých nocí
Nakonec před otcem se k nim přiznám…
A doufám, že nechá nás jít…
