čtvrtek 26. ledna 2017

Paní Imaginarita

Má krásnou pleť, v těch očích by ses utopil
Jinam než na kozy ses jí ani nedíval
Dokonalý nohy co vedou až na měsíc
A ta prdel…bože, tu bys vopíchal…

Každý ráno září jí zuby nad salátem
Voprcat nechá se půlkou místního týmu
V pátek, když pařit jdou s kamarádkou
5 fotek u zrcadla v hadrech, z kterejch chytneš rýmu...

Ty slzy na instagramu neukáže
Na facebooku nesdílí, že má křeče v břiše
Nefotí, jak po nocích chodí do lednice
Že líběj se jí holky nepřizná ve svý pýše…

Tak pevný svaly, účes jak z ňákýho katalogu
Na krku řetěz, na nohou tepláky nasrávačky
V perfektnim slunci stojí u drahý káry
Na ní se válej svlečený roztleskávačky…

Každý ráno září mu svaly v posilovně
Do auta nevzal by nic neblonďatýho
V pátek, když lovit jdou kundy na diskárnu
Vidíš ho na Tindru třikrá nahatýho…

Ty slzy na instagramu neukáže
Nesdílí, že dluhů má jako sraček
Nefotí, jak prodává za babku letní gumy
Že kouří v bordelu Němcům za pár kaček…

Dokonalý kvádro, kalhoty přesně pod kotníky
Kravata jemná jako dětská prdel
Taška ze zvířete, který snad už vyhynulo
Linkedin plnej statusů, že všechno už viděl…

Každý ráno výhled z nejvyššího patra
Koupit tři firmy, tu čtvrtou výhodně prodat
V pátek, když odjíždí do domku k moři
Na facebooku můžeš ho s volantem vídat…

Ty slzy na instagramu neukáže
Nesdílí, že žena i děti ho dávno opustily
Nefotí, jak co měsíc dojíždí k soudu
Se strachem, aby ho tentokrát nezavřeli…

pondělí 16. ledna 2017

Skleněný dům

Den po dni necháš mě vstát do nového dne
Znovu a znovu ten stejný rituál
Pokaždé stejnými dveřmi z domu vykročím
A cestou přemýšlím, cos mi za tu dobu vzal…

Kdysi tak pevné základy nechals na zem popadat
Znovu a znovu nutils mě od nuly začínat
Naučils mě, že neexistuje nic jako jistota
Musels mě celý život takhle napínat?

Ukaž mi cestu, kterou měl bych se dát
Ukaž mi směr v tomhle zmatenym světě
Nech mě zbořit tenhle skleněnej dům
Ukaž mi znamení, ukaž jej v jedné větě…

Den po dni necháš mě cítit se silnější
Až nakonec fotky jsem odložil
Pokaždé si tam v černé kápi stál a nutil mě
Abych jen nepřežíval, ale abych žil…

Měl jsem barák takovej, že každej záviděl
Hadry dražší než jídlo na rok pro chudý rodiny
Pořád se honil za vyšší příjmy, vyšší aktiva
Zatímco v pozadí tikaly mi hodiny…

Ukaž mi soucit, kterej cítit bych měl
Ukaž mi rozhled, kterej bych měl mít
Nech mě zapomenout na skleněnej dům
Ukaž mi sen, kterej bych měl snít…

Den po dni učils mě jak sám za sebe žít
Až nakonec bolest odešla, zůstalo odhodlání
Pokaždé si tu byl, když rady jsem si nevěděl
Ukázal prstem, když směr byl k nepoznání…

Poklidný procházky ke třem malým hrobům
Dřív plný bolesti, teď plní mě zvláštním klidem
Vyměním květinu, zapálím tři malý svíčky
Beze slov připijem si jedním velkým rumem..

Ukaž mi lásku, která znovu se v srdci rodí
Ukaž mi sílu, která čeká až ji z cely pustí
Nech mě nezapomenout na ten skleněnej dům
Ukaž jim vzkaz, že myšlenky je nikdy neopustí…

úterý 3. ledna 2017

Každý může zemřít

Každý fyzickou bolest cítí
Každý ze svých ran krvácí
Nikoho bolest neušetří
Každý z nás ve tmě se ztrácí…

Každý někdy pláče
Každý někdy cítí strach
Nikoho emoce neušetří
Nikdo z nás nešplhá po stěnách…

Věř mi nebo ne, není to tak jak jsem chtěl
Můžeš na mě křičet, můžeš významně zvedat obočí
Proč prostě nepřiznáš, že došli jsme na konec
Oba jsme přeci věděli, že to takhle skončí…

Každý musí se nadechnout
Každý uléhá večer spát
Nikoho tělo neušetří
Každý z nás musí ráno srát…

Každý občas doufá
Každý chtěl by někým být
Nikoho duše neušetří
Každý musí v něco věřit…

Věř mi nebo ne, takové nebyly moje představy
Můžeš v koutě brečet, můžeš přát si ať se země netočí
Dopřej klid své mysli a prostě se s tím smiř
Oba jsme přeci věděli, že to takhle skončí…

Každý musí jednou vydechnout
Každý z nás ulehne navždy spát
Nikoho smrt neušetří
Každý ……… musí půjčené nakonec odevzdat…