úterý 15. března 2022

Dvě reality

 


Pohled do zpráv nečiní té šťastným
Zapneš Netflix abys nemusel tomu čelit
Zavřeš oči před krutou realitou s tím,
Že přece ničemu už nedá se věřit...
 
Nadáváš, že dostanou něco zdarma
Z lednice vytáhneš prejt a studený pivo
Utrousíš, že zas někdo sebere ti práci
Oni jídlo raději mění za střelivo...
 
Svět není černobílej, to netvrdí nikdo
Chyb v historii nadělalo se víc, než je zdrávo
Spory mocných ale nakonec odnese každej
Ať už na to má anebo možná nemá právo...
 
Svět není černobílej, to snad víme všichni
Stoprocentní pravdu nikdo na světě nemá
Maření životů ale ničím omluvit nedokážeš
Agresivní válku jiný zlo už nepřekoná…
 
Tak vytáhni konečně hlavu z prdele
Zkus vidět svět i jinak, než ze svý postele
Není to vina Ukrajinců a posraný pandemie
Je to proto, že si chlap, co na to chčije..
 
Tak vytáhněte konečně hlavu z prdelí
Udělejte něco, abyste se za sebe nestyděli
I maličkost totiž může změnit svět a něčí duši
Tak ať ti to v tom pekle nakonec aspoň sluší…
 
Pohled do zrcadla nečiní tě šťastným
Zapneš telku, abys nemusel tomu čelit
Zavřeš oči před monstrem, který tam vidíš
Už ani nemáš nikoho, komu se svěřit…
 
Nadáváš, že nakonec dopadlo to dobře
A ty seš zas pro všechny akorát za čuráka
Co z gauče nadává a všichni akorát ho serou
Přitom se celej život jenom doma fláká…

úterý 15. února 2022

Mým dětem

 Z rozkoše, vášně a možná z nedbalosti
V mžiku změnil se celý můj svět
Dvakrát vstoupíš do stejný řeky
Zjistíš, že pak už není cesty zpět…
 
Z krve, křiku, bolesti a možná ze strachu
Našli jsme tyhle dvě nádherný tváře
Dvakrát z temných hlubin těla
Zjistíš, že na konci je vždycky světla záře…
 
Den co den máš pocit že máš je zabít
Noc co noc ti nedávají chvilku spát
Den co den víš, že dal bys za ně život
Noc co noc víš, že nikdy nejde se jich vzdát…
 
Čas letí pro všechny stejně neúprosně
Už nechci čekat, až přijde zas nějaký to „až“
Každej den chci vidět jak rostete před očima
Jen doufám, že časem to půjde trochu snáž…
 
Čas letí a za chvilku budou ti říkat „ty vole“
Na ulici před partou za tebe budou se stydět
Doma pak plakat ti možná budou na rameni
Mít tě rádi jen, když veřejně to není vidět…
 
Ať vaše cesta zavede vás kamkoli
Já budu si přát, ať jste na ní šťastní
Budu se modlit za vaše bezpečí
Nezapomeňte však, že máte domov vlastní…
 
Užijte si cestu, ať jakýkoli je tvůj cíl
Tady však vždycky vás rádi uvidíme
Tak cestu domů nikdy nezapomeňte
Zlomené srdce i nohu pohladíme…
 
Můj synu, moje dcero, slíbit vám nemůžu
Že tu pro vás budu celý váš život dlouhý
Můžu jen slíbit, že po celou dobu toho mého
Vás budu milovat a plnit všechny vaše touhy…
x

úterý 1. února 2022

Chuť



Kdo o půlnoci volá
Volá a nemá ústa ani tvář
Oči už dávno zavřený
Nad hlavou černá svatozář…
 
Slyším tvůj medový hlas
Ve vzpomínkách, jak mě hřál
Vůně tvýho zpocenýho těla
Když tenkrát jsem si tě bral…
 
Dej mi ochutnat, já to zvládnu
Řekni, proč tak strašlivě se cítím
Proč vnímáš mě jako nutný zlo
Proč jako neon v dálce svítím?
 
Dej mi ochutnat, já potřebuju pryč
Někam do tmy, kam světlo nedosáhne
Vem mě tam, už cítím tvůj studený dotek
Vem mě tam, kam bezmoc mě stáhne…
 
Když neskončím, najdu jen bolest
Protože potěšení nikdy netrvá věčně
Když neskončím, najdu jen vztek
Protože rozkoš odchází tak spěšně…
 
Kdo uprostřed noci volá
Volá a nemá ani křestní jméno
Ruce na prsou založený
Za nehty hlína, pod hlavou seno…
 
Slyším tvůj příjemný hlas
Ve snech jak mě strašíval
Vlhkost tvýho lůna
Kdo vlastně tenkrát si tě bral?
 
Když neskončím, najdu jen smutek
Protože potěšení nikdy netrvá věčně
Když neskončím, najdu jen smrt
Protože rozkoš odchází tak spěšně…
x



pátek 7. ledna 2022

Ztrácím směr



Snad bylo to všechno jen v mé hlavě
Když ztratil jsem naději
Kterou jsem dávno už opustil
Spím, snad beze snů raději…
 
Snad bylo to všechno jen jako
Když jsem nucen hru hrát
Kterou dávno nikdo už nehraje
Prohrávám, za život už tisíckrát…
 
Jednou však musíš oči otevřít
Jednou však musíš oblíct se a jít
Čelit všem děsům a démonům
Jednou musíš ty dveře otevřít…
 
Seš poslední, kdo brání tenhle svět
Kdo všechnu svou radost daruje
Poslední, kdo v ruce třímá zbraň
Poslední, kdo z neštěstí se raduje…
 
Žijeme, dýcháme a pak umíráme
Slabí padají nám k nohám
Vrací se popelu, ze kterého vzešli
Raněným už ani nepomáhám…
 
Žijeme, bojujeme a pak umíráme
Koupeme se v krvi našich bratří
Vrací se k Bohu, které ho zavrhli
Vrací se tam, kam poprávu patří…
 
Snad bylo to všechno jen omylem
Na svojí cestě ztratil jsem cíl
Směr, kterým měl jsem lidi vést
Který sám jsem jim vytyčil…
 
Seš poslední, kdo obývá tenhle svět
Tak zhasni věčný světlo, než půjdeš
Pomodli se za naše krátký utrpení
Nádech, než naposled oči otevřeš…