pondělí 30. září 2019

Zlomená křídla


Lítal jsi nad celým tímhle světem
Dotyky slunce cítil jsi po těle
Vzduch čechral ti křídla
Spolu s tebou smáli se přátelé…

Stál jsi za každým jedním člověkem
Dotyky jsi léčil jejich srdce nemocná
Bránil jsi slabší na jejich cestě
Láska zdála se sladká a ovocná…

Valkýra jednou zkřížila ti cestu
Víla, jejíž krásu ještě jsi neviděl
Úsměvem snadno tě svedla
Tu noc jsi o nebi nic nevěděl…

Valkýra c černými křídly těžkými
Sudička, která život ti změnila
Ukázala ti všechny krásy pozemský
Za nesmrtelnost s tebou je směnila…

Vzdal jsi se všeho a to jen pro ni
Sám zlomil jsi svá ohromná křídla
Vzdal jsi se lásky všech pro tu její
Která však den za dnem pomalu řídla…

Rok, možná dva štěstí zalilo ti tělo
Měl jsi náruč, měls ji, co víc si přát?
Teď v podsvětí zaplivaný ulice spíš
Není nikdo, kdo v noci chtěl by tě hřát…

Vzdal jsi se věčného života
Sám Ďáblu směnku jsi podepsal
Vzdal jsi se rozumu pro lásku její
Kapitolu poslední sobě jsi nadepsal…

Vzdal jsi se křídel, přišel jsi o srdce
Které s ledovým klidem vyrvala ti z těla
Slíbila život dlouhý a společný
Slíbila vše, i když něco jiného chtěla…

pátek 13. září 2019

Jeden konec


Nevidím za roh ani za horizont
Jen pár dní víme, kam směřujem
Kam jít, co dělat a hlavně co říct
Když se navzájem do korzetu šněrujem…

Miliardy světel žije na tomhle světě
Miliarda názorů na každou věc a čin
Žádné z nich samo nesvítí dlouho
A přesto spolu září čím dál míň…

Miliardy duší plave naším vesmírem
Miliarda myšlenek při všech neshodách
Žádná z nich nepřežije na volném moři
A přesto spolu utápěj se v nehodách…

Někdy zaroste jedna společná cesta
Pak každý musí chvíli putovat sám
Někdy cest je dost, ale druhý nechce
Společně jít a vyhýbat se překážkám…

Ať je malá, velká, zdánlivě nekonečná
Bojovat smysl má, dokud spolu záříte
Překonat rozdíly, to není jen fráze
Dokud sobě navzájem i věříte…

Nevidím za roh ani za příští hádku
Většinu dní nevím, kam kroky vedou
Co dělat, co nedělat a hlavně co říct
Když přívaly hněvu naplno se rozjedou…

Miliardy světel žije na tomhle světě
Miliarda gest, který každý jinak chápe
Poznám, když jedno ze světel uhasíná
Nechápe svůj smysl a v temnotě tápe…

Miliardy duší snaží se najít své místo
Miliarda způsobů, jak druhého milovat
Když místo nenajde nebo najde špatné
Přestane mít smysl, přestane existovat…

pondělí 2. září 2019

Čas


Tak starým se ještě být necítím
Přesto už hodnoty pamatuji
Které čas odvál a nevrátí zpět
A lidé jim pozornost nevěnují…

Tak slušným se necítím být
Přesto každý den se nestačím divit
Co lidé jsou schopni udělat
Čím vším se bez emocí provinit…

Chtěl bych zpátky ty časy, kdy
Půl hodina měla skutečně minut třicet
Slovo mělo stejnou váhu jako papír
A chlap nemusel se bát domu vracet…

Chtěl bych zpátky ty doby, kdy
Bojovat o vztah pro lidi ještě stálo za to
Zodpovědnost ještě ze světa neodešla
Láska a soucit měly větší hodnotu než zlato…

V kristových letech už přestávám chápat
Kam naše kroky směřují, kam chceme jít
Nikdo nevidí dál než k večerní párty
Roztáhnout nohy a borce podojit…

Se slzou v oku vzpomínám na dětství
Přetvářka, lži, zrady, nic z toho tam není
Co na srdci, to na jazyku. Proč už to neplatí?
Proč tolika lidem chybí soustředění?

Když chlast stane se normou, mírou
Lžeme si do kapsy, že je to normální
Když nevěra pro lidi je běžnou praxí
V muzeu kuriozit poslední člověk morální…

Když lhaní vkradlo se nám do běžné řeči
Už ani nepoznáme, kde je lež a kde pravda
Když city ustoupily pouhýmu kalkulu a prachům
Už není doma nikdo, kdo kryl by ti záda…

Chtěl bych zpátky ty časy, kdy
Porušit slib znamenalo ztratit jméno
Chlastalo se ne jen tak, ale za odměnu
A každý znal souseda svého…

Chtěl bych zpátky ty doby, kdy
Krásu holky neurčovalo to, kdo se po ní vozí…
Nezajímalo nás, kdo dostane víc lajků
Za to že k citátu vyfotíš svoje nahý kozy…