Sám sedíš, mimo ideální
svět
Do dna sklenice co
půlhodinu hledíš
Nechápeš kravaty a
naleštěný boty
Uprostřed davů na židli
se divíš...
Oni se dobře baví, metaxu
do sebe lejou
Tváří se tak, že všechno
v pohodě se zdá
Výsledky porovnaj, jeden
druhýho vyhodí
Nikdo se v ostatních
vlastně nevyzná...
Proč děláš to, a on něco
jinýho
Můžu se ptát, na dalšího
sem odkázán
Nemůže tohle, druhej zas
tamto neumí
Každý s každým k sobě je
provázán...
Můžeš říct ano, můžeš se
lží zavděčit
Můžeš to zkoušet klidně
hrát na city
Šampaňský bouchneš za
každý procento
Prostě musíš, tady se
sere na tvý pocity...
Zkus odmítnout, blbě se
na tebe koukaj
Zkus říct ne, hned za
oponenta tě maj
Zkus přinést názor, kdo
ho kurva poslouchá?
Navrhni změnu a oni rázem
nedýchaj...
Neumim držet pusu, jsem
možná solitér
Neumim jen tak zpatra
kolegu potopit
Neumim v řadě stát, tak
sežerte mě za to
Neumim jen tak mlčet,
nadešel čas jít...