Světlo ve stínu

Když nebe bylo černý a pod mraky

Zahlíd jsem světlo tak silně zářící

Dech se zastavil a mozek zpomalil

V těle proudila mi krev vařící…

Démoni v mý hlavě se schovali

Najednou chyby zdály se nicotný

Srdce z kamene rozbilo schránku

Když do rukou chytíš kočky nezkrotný…

Hvězdný prach v dlaních teplo vydává

Že ho nevidíš, neznamená, že tam není

Jsou věci, které mohou být naše

Jen nikdy nebudou v našem držení…

Stíny se schovaly pod roušku světla

Najednou splíny zdály se zbytečný

Prsty najednou měly kde hladit

A vůně znovu začaly být skutečný…

Stojíš tu jako maják pro mou loď

Rybář, co malou rybku vrátil do moře

Anděl, který osvobodil padlou duši

A dal jí znovu šanci tady nahoře…

Koho zajímá, jestli zhasne jedno světlo?

Koho zajímá, kolik jich na nebi svítí?

Mě, protože znovu mám svůj důvod

A proto, že mě štěstí za ruku chytí…

Když nebe bylo černý a pod mraky

Světlo vystoupilo ze spáru stínů

Dech se zastavil a dodnes stojí

A já těžko skrývám vinu…

Stále dokola

Nad plameny se slzami v oku
Fotky jednu po druhé sžírá prach
Vzpomínky ve větru odlétají
Jsi smutná, ale opouští tě strach… 

Rozbité talíře, na podlaze krev
Na chodbě pár popsaných krabic
Klíče odložený na nočním stolku
Jsi tak ubohá, nebo máš na víc? 

Kde dělám chybu? Ptáš se
Proč všichni tak brzy mě opouští?
Maj u mě všechno, co by mohli chtít
Tak proč v noci jinde páru upouští? 

Jsem přece krásná! Říkáš si
Proč všichni tak brzy mě podvádí?
Dala jsem kdykoli to po mě chtěli
Tak proč s píčou odvedle dovádí? 

Rozbité srdce, na tisíc kousků
Po kolikáté už tě takhle nechali?
Nepomáhá pláč, vztek ani nadávky
Nejdřív si užili a pak domů spěchali… 

Nad plameny, s krví na zápěstí
Kapku za kapkou pomalu slábneš
Už nebudou tě ničit a trápit
Ale ty na svý sny už nedosáhneš…. 

Poslední slza do vany ukápne
Poslední pohled na fotku dětí
Poslední pozdrav pošleš smskou
Poslední výdech, poslední svalu pětí…

Sen o lepším světě

Generace, která má všechno

Nikdy nespí a nedělá kroky zpět

Ze závazků si mnoho nedělá

Nedá dohromady pár kloudných vět…

Generace, která všechno může

Následky neřeší a nikdy se neomlouvá

Moderní nomádi s mobilama v rukách

Řeší, kdo je hezčí a kdo koho pomlouvá…

Tisíce přátel, followers a sběračů laiků

Rodina vedle nich pomalu chřadne

Ukázat kozy, přidat chytrej citát

Každý tělo však nakonec zvadne…

Mezitím žije pár z nás svým snem

Snem o tom, že lidi zas budou si blíž

Že vrátí se zas věrnost a trpělivost

Že upřímnost a pravda nebudou na obtíž…

Přežíváme v temných kobkách

V každodenním strachu z odhalení

Stejně jako poslední nosorožec bílý

Čelíme už léta hrozbě vyhlazení…

Generace, která má všechno

Především otlačený na rukách palce

Řídí se tím, co do mobilu říká nějaká píča

Fotky na netu jsou jak fotky od krmelce…

Generace, která všechno může

Především kalit a tvářit se u toho jasně

Říznout lajnu a dělat, že to tělo dává

Vždyť na fetu jsou noci tak krásné…

Tisíce přátel, followers a sběračů laiků

Nepomůžou, když jednou dávka je velká

Povrchní známost totiž oběť neobnáší

Od kompasu dávno zamrzla ti střelka…

Mezitím pár z nás žije svým snem

Snem o tom, že hodnoty vznešené se vrátí

Že slova „miluji tě“ zase budou mít váhu

Že lež a lhostejnost ze života se ztratí…

V minutě o všechno

Nejlepší rok, jaký jsi zatím prožil?

Zdálo se všechno být tak, jak má

Tak odkud se ten problém vynořil?

A jaktože člověk jej předem nepozná?

Naruby svět se obrátil a bylo to fajn

Zdálo se, žes konečně svou cestu našel

Tak kde se ta nenávist vzala?

A jaktože člověk předem nic neslyšel?

Jeden den máš všechno, co sis přál

Ženu, dítě, byt, nějaký prachy i přátele

V minutě sám v obýváku stojíš a vidíš

Jak celej tvůj svět se řítí do prdele…

Jeden den štěstí bys zdarma rozdával

Když obě na tebe se smějou

V minutě otočí a z plných plic řvou

Že celou dobu hada na prsou si hřejou…

Přemýšlíš, kdes udělal chybu

Přemýšlíš, dá se to ještě zpátky vrátit?

Odpověď ani ve víně nenacházíš

Odpovědí zdá se život si zkrátit…

Přemýšlíš, co tedy děláš špatně

Přemýšlíš, zda mohla mít v něčem pravdu?

Když však pro ně už jsi zbytečný

Proč dál žít v tomhletom lidskym sadu…

Slova bolí víc než v zádech nůž

Nejvíc ta z úst, který tolik jsi miloval

„Běž do hajzlu, my tě už nepotřebujem!“

V minutě není, komu bys srdce věnoval…

A tak jdeš, batoh na zádech a pár cigaret

Naposled do práce, naposled metrem

Stopy nazpět tentokrát už nevedou

Poslední polibek a dát poslední sbohem…