Kdo
ne? Těch mých bylo tak nějak víc
Tolik
bolesti jsem zasel v jiných srdcích
Kde
je dno pro lidi, co od života nechtěj nic…
Tolikrát
čekal jsem marně na úsvit
Kdo
ne? Pro mě však slunce nezáří
Tolikrát
jsem z cesty špatně odbočil
Kde
je radost pro lidi bez úsměvu na tváři…
Nic
už smysl nedává, svět se zbláznil
Pravá
je levou, vidím se na druhé straně
Bílá
je černou, se slzama v očích se omlouvám
Jaký
jsem byl a tys musela žít život na hraně…
Nevidim
cestu, která za tunelem někam vede
Znám
obličeje, ale neznám příběhy ani jména
Mezi
nimi procházím jako duch mezi světy
Za
každými dveřmi stojí neprostupná stěna…
Kostlivci
do skříně ani už nevejdou se
Za
každým rohem mě dohání minulost
Zapomenout
nejde a bojovat nemám sílu
Nakonec
ze všech emocí zůstane jen zlost…
Nic
už smysl nedává, pro mě svět končí
Krok
vpřed znamená krok vzad, cítím chlad
Pravda
je lží, na kolenou o odpuštění prosím
Život
je hra a já ji nedokázal správně hrát…
Tolikrát
marně čekala jsi na mě
Kdo
ne? Ty však tak nějak čekala jsi víc
Tolikrát
cestou k tobě jsem zabloudil
Kde
je láska, když já nedokázal dát ti nic…
Tolik
chyb jsi přehlédla, tolik kroků vedle
Kdo
ne? Tvá trpělivost však tak nějak je větší
Tolik
křivd jsi zažila, dělala, že je nevidíš
Omlouvám
se, teď už tvůj život bude jasnější…
Žádné komentáře:
Okomentovat