Dlouho už trpíš
Navenek
v pořádku, uvnitř zranění
Na
které nemáš lék
Tvé
tělo je jako tvé vězení…
Nic
neříkáš, mlčíš
Děláš,
že je to takhle v pořádku
Možná
pro někoho i je
Zřejmě
jsi navštívil cizí pohádku…
Dostaň
se pryč dřív, než bude pozdě
Než
tě to ubije žárlením a ponížením
Dostaň
se ven dřív, než tě to zabije
Než
tvoje srdce podlehne ublížením…
Dlouho
už chřadneš
Nemáš
způsob jak znovu nabrat síly
Který
tak moc chyběj
Už
nevydržíš to ani chvíli…
Nic
nevidíš, jsi slepý
Jednoduše
proto, že už tam nic není
Nic,
co dřív tam bylo
Než
jeden z vás začal chtít víc…
Není
ostudou si to nakonec přiznat
Že
znovu jsi prohrál a dál bojovat nechceš
Že
znovu jsi věřil plané tisícovce slibů
Že
tíhu podvodů a zradu jen tak neuneseš…
Můžeš
celej svět spálit na popel
Ať
uhoří a spolu s ní ti, co všechny je měla
Klid
na duši stejně ti to nepřinese
I
kdybys rozprášil všechna jejich těla…
Dostaň
se pryč dřív, než uděláš hloupost
Než
démoni ovládnou tvý tělo i hlavu
Dostaň
se ven dřív, než tě to zabije
Vyspi
se a nedělej závěry v tomhle stavu…
Není
ostudou odejít a vědět
Že
odešel jsi s hlavou vztyčenou
Že
aspoň jednou na nohou jsi stál
Že
opustil jsi cestu jimi vytyčenou…
Nic
neříkáš, mlčíš
Tvá
ústa už se nehýbou
Ani
nemohou
Velký
tlak je pod vodou…
Dlouho
jsi trpěl
Teď
konečně našel jsi klid
Který
dlouho jsi hledal
Už
nemusíš ze žalu pít…
