úterý 15. března 2022

Dvě reality

 


Pohled do zpráv nečiní té šťastným
Zapneš Netflix abys nemusel tomu čelit
Zavřeš oči před krutou realitou s tím,
Že přece ničemu už nedá se věřit...
 
Nadáváš, že dostanou něco zdarma
Z lednice vytáhneš prejt a studený pivo
Utrousíš, že zas někdo sebere ti práci
Oni jídlo raději mění za střelivo...
 
Svět není černobílej, to netvrdí nikdo
Chyb v historii nadělalo se víc, než je zdrávo
Spory mocných ale nakonec odnese každej
Ať už na to má anebo možná nemá právo...
 
Svět není černobílej, to snad víme všichni
Stoprocentní pravdu nikdo na světě nemá
Maření životů ale ničím omluvit nedokážeš
Agresivní válku jiný zlo už nepřekoná…
 
Tak vytáhni konečně hlavu z prdele
Zkus vidět svět i jinak, než ze svý postele
Není to vina Ukrajinců a posraný pandemie
Je to proto, že si chlap, co na to chčije..
 
Tak vytáhněte konečně hlavu z prdelí
Udělejte něco, abyste se za sebe nestyděli
I maličkost totiž může změnit svět a něčí duši
Tak ať ti to v tom pekle nakonec aspoň sluší…
 
Pohled do zrcadla nečiní tě šťastným
Zapneš telku, abys nemusel tomu čelit
Zavřeš oči před monstrem, který tam vidíš
Už ani nemáš nikoho, komu se svěřit…
 
Nadáváš, že nakonec dopadlo to dobře
A ty seš zas pro všechny akorát za čuráka
Co z gauče nadává a všichni akorát ho serou
Přitom se celej život jenom doma fláká…

úterý 15. února 2022

Mým dětem

 Z rozkoše, vášně a možná z nedbalosti
V mžiku změnil se celý můj svět
Dvakrát vstoupíš do stejný řeky
Zjistíš, že pak už není cesty zpět…
 
Z krve, křiku, bolesti a možná ze strachu
Našli jsme tyhle dvě nádherný tváře
Dvakrát z temných hlubin těla
Zjistíš, že na konci je vždycky světla záře…
 
Den co den máš pocit že máš je zabít
Noc co noc ti nedávají chvilku spát
Den co den víš, že dal bys za ně život
Noc co noc víš, že nikdy nejde se jich vzdát…
 
Čas letí pro všechny stejně neúprosně
Už nechci čekat, až přijde zas nějaký to „až“
Každej den chci vidět jak rostete před očima
Jen doufám, že časem to půjde trochu snáž…
 
Čas letí a za chvilku budou ti říkat „ty vole“
Na ulici před partou za tebe budou se stydět
Doma pak plakat ti možná budou na rameni
Mít tě rádi jen, když veřejně to není vidět…
 
Ať vaše cesta zavede vás kamkoli
Já budu si přát, ať jste na ní šťastní
Budu se modlit za vaše bezpečí
Nezapomeňte však, že máte domov vlastní…
 
Užijte si cestu, ať jakýkoli je tvůj cíl
Tady však vždycky vás rádi uvidíme
Tak cestu domů nikdy nezapomeňte
Zlomené srdce i nohu pohladíme…
 
Můj synu, moje dcero, slíbit vám nemůžu
Že tu pro vás budu celý váš život dlouhý
Můžu jen slíbit, že po celou dobu toho mého
Vás budu milovat a plnit všechny vaše touhy…
x

úterý 1. února 2022

Chuť



Kdo o půlnoci volá
Volá a nemá ústa ani tvář
Oči už dávno zavřený
Nad hlavou černá svatozář…
 
Slyším tvůj medový hlas
Ve vzpomínkách, jak mě hřál
Vůně tvýho zpocenýho těla
Když tenkrát jsem si tě bral…
 
Dej mi ochutnat, já to zvládnu
Řekni, proč tak strašlivě se cítím
Proč vnímáš mě jako nutný zlo
Proč jako neon v dálce svítím?
 
Dej mi ochutnat, já potřebuju pryč
Někam do tmy, kam světlo nedosáhne
Vem mě tam, už cítím tvůj studený dotek
Vem mě tam, kam bezmoc mě stáhne…
 
Když neskončím, najdu jen bolest
Protože potěšení nikdy netrvá věčně
Když neskončím, najdu jen vztek
Protože rozkoš odchází tak spěšně…
 
Kdo uprostřed noci volá
Volá a nemá ani křestní jméno
Ruce na prsou založený
Za nehty hlína, pod hlavou seno…
 
Slyším tvůj příjemný hlas
Ve snech jak mě strašíval
Vlhkost tvýho lůna
Kdo vlastně tenkrát si tě bral?
 
Když neskončím, najdu jen smutek
Protože potěšení nikdy netrvá věčně
Když neskončím, najdu jen smrt
Protože rozkoš odchází tak spěšně…
x



pátek 7. ledna 2022

Ztrácím směr



Snad bylo to všechno jen v mé hlavě
Když ztratil jsem naději
Kterou jsem dávno už opustil
Spím, snad beze snů raději…
 
Snad bylo to všechno jen jako
Když jsem nucen hru hrát
Kterou dávno nikdo už nehraje
Prohrávám, za život už tisíckrát…
 
Jednou však musíš oči otevřít
Jednou však musíš oblíct se a jít
Čelit všem děsům a démonům
Jednou musíš ty dveře otevřít…
 
Seš poslední, kdo brání tenhle svět
Kdo všechnu svou radost daruje
Poslední, kdo v ruce třímá zbraň
Poslední, kdo z neštěstí se raduje…
 
Žijeme, dýcháme a pak umíráme
Slabí padají nám k nohám
Vrací se popelu, ze kterého vzešli
Raněným už ani nepomáhám…
 
Žijeme, bojujeme a pak umíráme
Koupeme se v krvi našich bratří
Vrací se k Bohu, které ho zavrhli
Vrací se tam, kam poprávu patří…
 
Snad bylo to všechno jen omylem
Na svojí cestě ztratil jsem cíl
Směr, kterým měl jsem lidi vést
Který sám jsem jim vytyčil…
 
Seš poslední, kdo obývá tenhle svět
Tak zhasni věčný světlo, než půjdeš
Pomodli se za naše krátký utrpení
Nádech, než naposled oči otevřeš…

úterý 9. listopadu 2021

Možná už je čas


 
Každá jizva, každá v obličeji vráska
Připomíná čas, který jsem promarnil
Nemůžu dýchat, nemůžu spát
S lahví sedím, aniž bych oka zamhouřil..
 
Každá vzpomínka, každá noční můra
Připomíná činy, které už nejde vzít zpět
Nemůžu mluvit, nemůžu snít
S tužkou a papírem, aniž bych napsal pár vět…
 
Možná už je čas to všechno vzdát
Možná je čas na ten vlak nasednout
Možná až jednou budu střízlivej
Možná zas budu moct se nadechnout…
 
Možná už je čas na to prostě jít
Možná se čas zavřít oči naposled
Možná až svědomí přestane mě trápit
Možná zas světlo budu mít nadohled…
 
Sedím a nad mládím přemýšlím
Kolik skleniček pil jsem už zbytečně
Kolikrát ztrácel jsem nad sebou kontrolu
Kolikrát na židli jen seděl jsem netečně…
 
Tělo už neslouží a do sebe se hroutí
Můj smutek dávno obrací se v prach
Vítr jej odvane pryč, dřív nebo později
Zůstane jen stín, zůstane strach…
 
Možná už je čas na to všechno vzdát
Možná je čas se s minulostí vyrovnat
Možná těsně předtím, než smrt mě dožene
Možná podaří se neúspěchy překonat…
 
Možná už je čas na to prostě jít
Možná je čas to do svých rukou vzít
Možná až naposled se do tvých očí zahledím
Možná už není čas na to něco chtít…

čtvrtek 21. října 2021

Než zavřeš dveře


 
Můžeš mít pravdu a můžeš lhát
Žít podle všech světských ctností
Přísahat a nikdy sázku neprohrát
Soupeřit stále s nevinností…
 
Můžeš vše vědět a nemusíš znát
Sladce mluvit dokážeš se vší vážností
Říkat ano, aniž bys souhlasil
Být jistotou a nebo být jen možností…
 
Možností, která na řadu nikdy nepřijde
Možností, která čeká někde v záloze
Možností, o kterou nikdo nestojí
Možností, která je jenom koulí na noze…
 
Můžeš mě hanět a zároveň mi přát
Chtít abych ti ve všem vyhověl
Slibovat ač splnit to není v plánu
Raději skočit, než aby ovdověl…
 
Můžeš mít všechno a nebo nic
Oči otevřený a přesto nic nevidíš
Mluvíš, ale vlastně nic neříkáš
Svůj život si v baru jen tak odsedíš…
 
Než zavřeš dveře, zhasni, ať tam nevidí
Naposled pohlédni na postýlku malou
Než zavřeš dveře, rozluč se aspoň pohledem
Jen běž. Běž tam, kde maj nabídku stálou…
 
Než zavřeš dveře, mysli taky na stáří
Však nikdo z nás už není nejmladší
Než zavřeš dveře, naposled se nadechni
Když nikdo z nás už ti nestačí…

středa 15. září 2021

Odvržený dítě




Roky, staletí a snad i doby ledový
Plujou si časem a na nás se neohlíží
Náš život je pro ně mrknutí oka
Trable nás lidí je nijak netíží…
 
Roky, staletí a miliony let
Přežily choroby, katastrofy i strach
Ač nesmrtelní, smrtelně nemocní
Pomalu lidi obrací je v prach…
 
Rakovina pro vše, co rukama nám projde
Poslední stádium, kdy už není cesty zpět
Živoucí lesy měníme na smět sutin
Na pár dní do vázy urveme i poslední květ…
 
Rakovina, která začne sžírat sama sebe
Druh, který sám sebe zotročí, zabije a zničí
Řeže se na kusy, po milionech se vraždí
Střílí se u zdí a ve sklepě mlátí ocelovou tyčí…
 
Nemáme právo ničit svět
Svět, který nám všem život dává
Nemáme právo ničit sebe
Jen proto, že druhý se nám nepozdává…
 
Nemáme právo ničit život
Život, který na planetě je tu s náma
Ztrácíme pomalu právo vůbec dýchat
Poslední naší figurkou na poli je dáma…
 
Nemáme právo brát co není naše
Dítě, které jsme na svět nepřivedli
Ztrácíme soudnost co smíme a co ne
Poslední souboj, rukavice, kterou jsme zvedli…           
 
Nemáme právo rvát svět na kusy
Na kusy, který už nejde znovu slepit
Nemáme právo řezat pod sebou větev
Jen proto, že do cíle nemůžeme trefit…