Od mala mě učili „nevzdoruj“
Máš život, tak nesnaž se měnit zvyklosti
Máš práci, tak nepodléhej zbytečný radosti…
Od mala viděl jsem za horizont
Dýchal vzduch, který neproudí trubkama
Skrýval jsem nalezené poklady
Důkazy, který našel jsem vlastníma rukama…
Od mala krmili mě sračkama
Neměl jsem na výběr, v jídle ani v poznání
Potají krmil jsem nemohoucí
Pomalejší, zakrnělé, odsouzené k vyhnání…
Od mala, jako pták zavřený v kleci
Toužil jsem po svobodě a chtěl jsem víc
Říkali „skončí to jedinou možností“
Ať dojdeš kamkoli, tak nezbyde ti nic…
Od mala bylo nás miliony
Přesto ve svém světě každý žil sám
Zákaz mluvi, zákaz tělesných prožitků
V rohu klece přemýšlím, kde sílu na život vzít mám…
Dokonalý plán rodí se mi v hlavě
Ukrad jsem klíče, strážný postupně obelhal
Poprvé uviděl jsem slunce
Poprvé na orné půdě nohama jsem stál…
První krok po Zemi, první vykřičená slova
Pár minut stačilo, abych prozřel, abych poznal
Že naděje je dávno mrtvým slovem
Že měli pravdu a já za duchy slepě se hnal…
Od mala mě učili „nebudeš nikdy jako dřív“
Svobodné tělo může mít, mysl však nikdy neodpoutáš
Už nikdy nebudeš moct myslet na sebe
Už nikdy jen pro sebe samého nic neuděláš…