Vidíš ráno slunce vycházet
večer soumrak, v noci hvězdy na nebi
Slyšíš ráno stromy ševelit
večer ptáky usínat, v noci bouřku hřmít
Cítíš ráno teplo na tváři
večer vánek, v noci mraky se zašklebí
Tušíš ráno další krásný den
večer únavu, v noci můžeš klidně snít
Sama nevíš, jaký dar byl ti dán
jaké štěstí obrovské máš
Sama neznáš, hodnotu života a smrti
Stále naříkáš a prosíš o pomoc
Sama nemůžeš, pomoci ostatním
které tolik nevidáš
Sama nechceš, oči otevřít
Stále pláčeš, nadáváš na bezmoc
Ráno vidím, černočernou tmu
večer záblesk, v noci nemůžu spát
Ráno slyším křik a pláč
večer vzdechy, v noci rány bolestné
Ráno cítím, nohy nehybné
večer bolest, v noci nic nemůže se stát
Tuším ráno další zkurvenej den
večer zmar, další noci bezesné
Všechny cesty vedou do nebe
Pro všechny cesta bude stejná
Všechny cesty vedou do pekla
Na jedno místo, jednu skládku, jeden hrob
Všechny cesty vedou do ráje
Převozník, ta děvka neprodejná
Všechny cesty vedou na vrchol
Na vrchol hnusu, ďáblovi do útrob...
Hladina jezera netečně leží mezi stromy
Odráží nebe, stromy, odráží všechny moje hříchy
Obloha černá, plná hvězd a zlověstných mraků
Pod tlakem bohů stala se odrazem mé pýchy...
Jseš zmatená a nevíš, kterým směrem se dát
Nepoznáš rozdíl mezi dobrem a cestou špatnou
Sama na břehu sedíš, vodu do hrstí marně nabíráš
Mezi prsty proteče ti, cestou nevratnou...
Snažím se chytit tvou ruku vzduchem letící
Marně chytám se stromů, větví i stébel
V propasti uniká mi tvůj pohled krásný
Na kraji světa sám, bez tebe jsem seděl...
Snahu zbytečnou na tisíc kousků roztrhal jsem
Vztekem ochromil jsem mraky, zvířata i lesy
Stesk ochromil mi svaly i všechny smysly
světem odráží se volání "Kde jsi?"...
Hladina jezera netečně leží mezi stromy
Kál jsem se, modlil, abych splatil svoje hříchy
obloha černá, plná hvězd a zlověstných mraků
Obětí bohům vykoupil jsem se ze své pýchy...
Krev stéká mi po rukou, hlavě i celém těle
Medový hlas rozlévá po něm teplo sladké
Únavou klekám si na hromady spálené trávy
V dáli tě spatřím na malé lávce vratké...
Tolik bolesti, tolik strachu, tolik utrpení
stálo za tím, abych ten obraz mohl zřít
Jen jeden život, jen jeden dar ti můžu dát
Svou rukou zemřít, abys ty mohla žít...
To ráno věděl, že se jeho život změní
vydal se cestou, kterou nikdy nechtěl se dát
vstal levou nohou, v ruce starý cigáro
pálí ho do prstů, to nemůže se mu zdát...
Ve skříni poslední čistá košile mu visí
cedulka z čistírny už stářím lehce žloutne
nad hrncem napaří si stářím zašlé puky
před zrcadlem mu úsměv rychle ztuhne...
V hromadě prázdnejch lahví od Braníku
našel poslední ponožky černé
kapecník se slinou vyčistí boty zaprášené
tmavé brýle nasadí na oči skelné...
Poslední výdech před odchodem z dveří
poslední pohled do prázdného domu
poslední sirka zapálí poslední cigaretu
poslední cestu provází tlukot zvonů...
Když přišel, lidi už tam v hloučku stáli
a pastor říkal líbivá slova boží
v duchu se těm lžím krátce zasmál
však ovečky jsou pro něj pouhé zboží...
Že prý byl věrný, milující otec, manžel
že prý dal světu obětí mnoho
že prý šel příkladem okolí svému
když se tak rozhlídneš, tak co z toho...
Do rakve pomalu si zlehka lehnul
placatku s havanou do náprsní kaúpsy schoval
zavřel oči, jak se to sluší a patří
naposled vydechnul a pak tiše skonal...
Že prý podváděl, bral drogy a do rána chlastal
že prý vzal bližním ideály
že prý žil špatně, kouřil a neplatil nájem
tak vědí ti, co opravdu ho znali....
