Naposled
sedím u tebe, když spíš
Naposled
s tvými vlasy smím si hrát
Naposled
šeptám ti do ucha naši píseň
Naposled
přečtu dopis, který ti chci dát…
Až
ráno se vzbudíš, začne nový den
Nový
život, kdy každý z nich nepropláčeš
Naposled
hladím tě tam, kde směl jsem jen já
Ze
spánku jemně se prohneš a vzdychneš…
Měli
jsme zápal, měli jsme vášeň a žár
V začátcích,
kdy nám dvěma patřil svět
Oba
jsme mysleli, že hledání končí
Poprvé,
kdy celé tvé tělo nechal jsem chvět…
Tak
odpusť mi, beze mě život bude lepší
Já
nechal se zabít, aby povstal někdo jiný
Pod
lampami města ulicemi kráčím
Černej
kabát schovává složený křídla černý…
Až
ráno se vzbudíš, bude nový den
Zapomeň
na člověka, kterýhos milovala
Už
není, nemůžeš hnát se za přízrakem
Už
není tím, koho jsi kdysi znala…
Naposled
u krbu sedíš, pálíš fotky
S mladým
mužem co po boku ti stával
Zazvoní
zvonek, až leknutím ucukneš
Za
nimi osud, ten, kdo s osudem si hrával…