Pár stránek před koncem prozradí mi příběh
Pět minut předtím, než jsme se meli sejít
zavolá, že se něco stalo
vždycky se najde důvod nejít...
Víkend úklidový naplánovala svým dětem
co jim však na tom sejde
raději předstírají nemoc
Vždycky se najde důvod, proč to nejde...
Kupa plánů, snů a připravených akcí
jen za správnej konec to vzít
teď není správná doba
Vždycky se najde důvod nezačít...
Za dveřmi pokojíku roky sbalená taška
Maminka volá, přijď ochutnat
Třicet let, žádná budoucnost
Vždycky se najde důvod zůstat...
V šuplíku scénář na scénáři leží
všechny je třeba dobře změřit
nikdo je přeci nebude chtít číst
Vždycky se najde důvod nevěřit...
Chyběla dravost, lepší nápad, odvaha
Z vekých plánů nakonec sešlo
Malé se rozpadly v lenosti
Vždycky se najde důvod proč to nešlo...
Každý den stejnou tramvají jezdí
na staré golfové hřiště
ona tam sedí, čeká
Vždycky se najde důvod, proč oslovit ji příště...
V úterý večer, kolem osmé na mostě stojí
každý týden chtěl by odejít
beznaděj pokaždé ustupuje
vždycky se najde důvod pro to žít...
Vidíš ráno slunce vycházet
večer soumrak, v noci hvězdy na nebi
Slyšíš ráno stromy ševelit
večer ptáky usínat, v noci bouřku hřmít
Cítíš ráno teplo na tváři
večer vánek, v noci mraky se zašklebí
Tušíš ráno další krásný den
večer únavu, v noci můžeš klidně snít
Sama nevíš, jaký dar byl ti dán
jaké štěstí obrovské máš
Sama neznáš, hodnotu života a smrti
Stále naříkáš a prosíš o pomoc
Sama nemůžeš, pomoci ostatním
které tolik nevidáš
Sama nechceš, oči otevřít
Stále pláčeš, nadáváš na bezmoc
Ráno vidím, černočernou tmu
večer záblesk, v noci nemůžu spát
Ráno slyším křik a pláč
večer vzdechy, v noci rány bolestné
Ráno cítím, nohy nehybné
večer bolest, v noci nic nemůže se stát
Tuším ráno další zkurvenej den
večer zmar, další noci bezesné
Všechny cesty vedou do nebe
Pro všechny cesta bude stejná
Všechny cesty vedou do pekla
Na jedno místo, jednu skládku, jeden hrob
Všechny cesty vedou do ráje
Převozník, ta děvka neprodejná
Všechny cesty vedou na vrchol
Na vrchol hnusu, ďáblovi do útrob...
Hladina jezera netečně leží mezi stromy
Odráží nebe, stromy, odráží všechny moje hříchy
Obloha černá, plná hvězd a zlověstných mraků
Pod tlakem bohů stala se odrazem mé pýchy...
Jseš zmatená a nevíš, kterým směrem se dát
Nepoznáš rozdíl mezi dobrem a cestou špatnou
Sama na břehu sedíš, vodu do hrstí marně nabíráš
Mezi prsty proteče ti, cestou nevratnou...
Snažím se chytit tvou ruku vzduchem letící
Marně chytám se stromů, větví i stébel
V propasti uniká mi tvůj pohled krásný
Na kraji světa sám, bez tebe jsem seděl...
Snahu zbytečnou na tisíc kousků roztrhal jsem
Vztekem ochromil jsem mraky, zvířata i lesy
Stesk ochromil mi svaly i všechny smysly
světem odráží se volání "Kde jsi?"...
Hladina jezera netečně leží mezi stromy
Kál jsem se, modlil, abych splatil svoje hříchy
obloha černá, plná hvězd a zlověstných mraků
Obětí bohům vykoupil jsem se ze své pýchy...
Krev stéká mi po rukou, hlavě i celém těle
Medový hlas rozlévá po něm teplo sladké
Únavou klekám si na hromady spálené trávy
V dáli tě spatřím na malé lávce vratké...
Tolik bolesti, tolik strachu, tolik utrpení
stálo za tím, abych ten obraz mohl zřít
Jen jeden život, jen jeden dar ti můžu dát
Svou rukou zemřít, abys ty mohla žít...
To ráno věděl, že se jeho život změní
vydal se cestou, kterou nikdy nechtěl se dát
vstal levou nohou, v ruce starý cigáro
pálí ho do prstů, to nemůže se mu zdát...
Ve skříni poslední čistá košile mu visí
cedulka z čistírny už stářím lehce žloutne
nad hrncem napaří si stářím zašlé puky
před zrcadlem mu úsměv rychle ztuhne...
V hromadě prázdnejch lahví od Braníku
našel poslední ponožky černé
kapecník se slinou vyčistí boty zaprášené
tmavé brýle nasadí na oči skelné...
Poslední výdech před odchodem z dveří
poslední pohled do prázdného domu
poslední sirka zapálí poslední cigaretu
poslední cestu provází tlukot zvonů...
Když přišel, lidi už tam v hloučku stáli
a pastor říkal líbivá slova boží
v duchu se těm lžím krátce zasmál
však ovečky jsou pro něj pouhé zboží...
Že prý byl věrný, milující otec, manžel
že prý dal světu obětí mnoho
že prý šel příkladem okolí svému
když se tak rozhlídneš, tak co z toho...
Do rakve pomalu si zlehka lehnul
placatku s havanou do náprsní kaúpsy schoval
zavřel oči, jak se to sluší a patří
naposled vydechnul a pak tiše skonal...
Že prý podváděl, bral drogy a do rána chlastal
že prý vzal bližním ideály
že prý žil špatně, kouřil a neplatil nájem
tak vědí ti, co opravdu ho znali....
Nad světem, nad lidmi, nad vodou i lesy
Létám vzduchem, zmítán větrem a deštěm
Neohroženě, nedostižně, bez bázně a hany
Nespatřen, nad malým dětským hřištěm
Láska v tvářích dětí v průběhu těch let
Mění se a stárne ve výraz bezmoci a strachu
Mladické naděje, sny, touhy a přání
Navždy mizí v hlubinách, ztrácí se v prachu
Znásilnění vlastním druhem, ubodáni k smrti
Křižováni těmi, kteří měli nás vést
Ušlapáni davem ziskuchtivých
Zrazeni těmi, kteří přišli nás svést
Nad světem, nad lidmi, nad vodou i lesy
Létal jsem vzduchem, zmítán větrem a deštěm
Křídla však kyselinou popálená nelétají
Ležím bezmocně na plácku co býval dětským hřištěm
Dlouho, předlouho už nikdo neobracel písek
Dávno tomu, co s kolotoči si někdo hrál
A poslední otisk nožiček malých
Dávno čas a písek do hlubin zavál
Vymazáni ze vzpomínek, knih i svitků
křižování těmi, kteří slibovali blahobyt a mír
Utlačeni davem zaslepených
Zrazeni těmi, které čas napsal na papír...
Poznávám šednoucí oblohu nad hlavou
Stín kradmo se plazící od patníků domů
Hlavy sklopené, oči hledíc tupě k zemi
V dáli rachot blížících se hromů
Poznávám vadnoucí náladu společnou
Zhoubné myšlenky brodící se myslí
Ruce vklín a peněženky prázdný
Opuštění, zklamaní a stále skleslí
Poznávám ten den, kdy zemřou ideály
Ze všech stran špatné zprávy proudí
Zvyšující tep pulsuje nemocným tělem
Ta myšlenka cestu v mém mozku hloubí
Poznávám na sobě, když sil se nedostává
Dech se krátí, srdce tepe z posledních
Záda shrbená pod tíhou svých hříchů
Smutek v očích plných událostí všedních
Zapomněli, odešli či prostě přestali být
Všichni, kteří tvrdili, že rádi mě mají
Ruce se třesou, slzy už neudržím
Z mého stromu listy opadají
Poznávám hasnoucí plamen života svého
Ze všech sil žhnoucí z poslední třísky
Však bez vůle nic jen nezachrání
A vůle pozná konec blízký...
Roky běží, roky letí střemhlav konci
Z dětí stávají se starci
Iluze ztrácí se v mlze zkušeností
Z lidí stávají se herci...
Neúprosně, sekundu po sekundě
Od narození umírám
Každým dnem zemře kousek mě
Očima dveře zavírám...
Roky běží, roky letí přímo vpřed
Z mladých stávají se staří
Ideály mizí ve prospěch klidu
Už čekají kronikáři...
Neochvějně, minutu po minutě
Každý krok život krátí
Duše mizí, srdce dosluhuje
Čas nikdy se nevrátí...
Tak podívám se zpět, na chvilku ohlédnu se
Abych viděl černou díru, zmar, nedodělanou práci
Samé lži, podvody, nenaplněný sliby
Radost se v moři smutku ztrácí
Tak podívám se vpřed, na chvilku zasním se
Abych viděl prázdno, žádnou cestu v dáli
Bez lásky, bez pochopení, bez tužeb
Naděje se mi pouze zdály
Tady a teď, to je moje místo
Sem patřím a zde zůstat musím
Odpoutat se od závazků a vláken
Lehnout si a usnout, zkusím...
Už zemřel, a s ním i jeho naděje
a touhy skryté v ní
Už skončil, a s ním i jeho štěstí
o kterém srdce sní
Odešel, na cestu poslední
budoucnost nemaje
Odešel, na desku poslední
svá slova nahraje
Pro děti, budoucí generaci
že život za hovno stojí
Pro sebe, vymřelý druh
co v ničem neobstojí
Naposled, zahrál si na loutnu
tu píseň nedokončenou
Naposled, zazpíval do větru
lidem na rozloučenou
Sám s lopatou hrob si vykopal
sám rakev připravil
Sám do země se zahrabal
sám do náhrobku ryl
"Zemřel, aniž by žil,
zemřel, stopy nezanechal
Žil bez slávy a bez peněz,
nikoho nerozplakal..."
Mladistvý vzhled, krásná tvář
Měl celý život před sebou
Pln fyzických sil
S finanční zásobou...
Štěstí smálo se na něj každý den
V práci respekt získával
Krásnou ženu, dítě na cestě
Nazpět se v zrcadle nedíval...
Už zapomněl na ty hrozný věci
Už zapomněl na blízkou smrt
Už zapomněl jak měl nakrajíčku
Už zapomněl jak už neměl žít...
Když dítě v náručí se smíchem choval
Žena usmívala se unaveně
Upřel na ní na chvíli svůj zrak
Až příliš upřeně...
Srdce zastavilo svůj nekonečný boj
Nepustilo vláhu ke kořenům
A i když bylo z mladé ženy
Nestačilo jeho neduhům...
Už zapomněl jakej dar v životě dostal
Už zapomněl, že z nebe byl mu dán
Už zapomněl co nesmí dělat
Už zapomněl, a tak dál putuje sám...
A tak naposled držel svoje dítě
Naposled cítil pohled manželčin
Naposled jeho hlava dopadla na zem
Naposled ráno tabletu si vzít...
