Od prvního dne na tomhle světě
Trpíme zákeřnou smrtelnou chorobou
Někteří prožívaj ji v kokainovém rauši
Jiní přežívají pár let napříč chudobou…
Od prvního dne na světle božím
Začínaj pomalu končit naše životy
Někteří prožerou se k rychlý smrti
Jiní nemají prachy ani na boty…
Jsou radosti, které sem tam nabídne
Pár chvil, pro které prý stojí za to žít
Užívat moment ve společnosti blízkých
A možná štěstí trochu naproti jít…
Jsou emoce, které prožíváme rádi
Pár vlhkých večerů a první dítě na cestě
Radost z těch věcí, které se podaří
Střecha, co po nocích chrání nás před deštěm…
Malé odpustky za tu temnou cestu
Náplasti, které maj zalepit nám pusy
Zaslepit mysl při snaze o vzpomínání
Nechápe nikdo, kdo si to nezkusí…
Život je choroba, kterou neumíme léčit
Prej nejcenější majetek, který máme
Nejde prej o prachy, ani o nějaký auta
Každej na nás kašle, když nakonec umíráme…
Život je svrab, se kterým se už narodíme
Časem se zhoršuje, než oholí nás na kost
Někoho později, někoho sejme v ranném věku
Řekl jsem si,m proč takhle? Řekl jsem dost…
Nedat mu šanci, to je jediná cesta
Proč věřit někomu, kdo mě pomalu zabíjí
Vymanit mysl z běžnýho myšího kolotoče
Vystřelit první, když zrovna zbraň nabíjí…
Nedat mu prostor, a nikdy ho neposlouchat
Zkušenost je mýtus, prostředek k ovládnutí
Cesta je prašná, plná děr, výmolů a bláta
A máš jen jednu, jedinou na zvládnutí…
