Padlí

Stojí v pozadí, nemluví a lid je nemiluje

Nenáviděni, zavrženi ze všech stran

Tiché sestry, padlí bratři s jednotnou myslí

Každý jinde, nikdo z nich není sám…

Zpovzdálí sledují všechny vaše hříchy

Bývali lidmi, zemřeli a povstali z prachu

S nadějí v očích zhostili se povinností

Chtěli dobré lidi zbavit jejich strachů…

Ze stínů dnem i nocí, bojují za vás

Nechtěli žít v pokrytectví, pýše z moci

Společně čelili hněvu nejvyššího

A dobrovolně oddali se spárům noci…

Odvrženi nahoře i dole, vrátili se

Mezi své druhy, vyléčit nemoci lidí

Přimět vás znovu milovat bližního svého

Jsou tu pro vás, i když jejich oči nevidí…

Vy však odmítli jste pomocnou ruku

Vidíte špínu, jizvy po stržených křídlech

Poslali jste je na dno společnosti

Nechali je hnít v opuštěných zdech…

S leskem v očích vytvrale léčit se snaží

Váš svět, který ničíte svou přítomností

Nesmrtelní, odsouzení k věčnému smutku

Obětují se pro Zem, kde jsou nezvanými hosty…

Kolik slz

Sám v posledním dnešním metru

Sotva stojím, asi trojku pod kůží

Nesu jizvy z boje, který jsem prohrál

V ruce mačkám hnědý papír od růží…

Na konečný revizor mě vyprovází

Za oknem jeho domu žena čeká

Bloumám noční Prahou, prázdnou ulicí

Jen pod autem se toulavá kočka vzteká…

Kolik slz ještě budu muset uronit

Kolik chyb ještě v životě udělat

Kolik lží ještě mel bych zatajit

Kolik slov ještě měl bych neříkat…

Poslední večerka právě zavírá

Unavený prodavač mlčky mi lahev podá

Zatáhne rolety, pro psa domů běží

Na dně najdu pravdu, která se mi nezdá…

Nakonec v cizím záhoně sedím

Poslední cígo zapaluju jednou sirkou

Svět se točí, hladina pozvolna stoupá

Před bytem zápolím s klíčovou dírkou…

Kolik slz ještě budu muset uronit

Kolik dívek ještě mám opustit

Kolik rán mám se sám ještě probouzet

Kolik křivd ještě měl bych odpustit…

Tolik jich nemám, tolikrát to nejde

Tolik jich nemám, i když možná se to nezdá

Tolik sil nemám, nejsem z žuly ani ocele

Tolik nemůžu, i když ona to nepozná…

Společně

Bolest, kterou na zádech nesete

Je naše, my s vámi společně ji cítíme

Krev, kterou jste za nás prolili

My spojeni v jeden měsíc, na cestu ve tmě svítíme…

Lidé vaší vlasti k zemi v křečích padají

Nevinní, možná ani souvislosti neznají

Strach, který za nás prožili

V těch chvílích se jím nikdo netají…

Žijem, umíráme, zveme to život

Vy neměli jste možnost zemřít věkem

Roníme slzy místo těch, co nikdy už neuroní

Však nenechme ovládnout se vztekem…

Nechme srdce, aby společně truchlila

Za ty, za které opravdu třeba je truchlit

Nechme rozum, aby společně udeřil

Tam, kde opravdu nezbytné je udeřit…

Nechme ruce, aby společně tleskaly

Těm, kterým opravdu je správné tleskat

Nechme nohy, aby společně nakoply

Ty, které zkrátka potřeba je nakopat…

Nechme hlavy, aby společně řešily

Problémy, které nutně je třeba řešit

Nechme duše, společně rozjímat nad tím

Kde nesmíme a kde naopak musíme začít hřešit…

Den jako každý jiný

Den jako každý jiný

Zuby, kafe, cígo a vyrazim

Metro ujede mi před nosem

Nervním lidem vyhýbat se snažím

Cesta jako každá jiná

Úsměv na dívku v bílém

Každé ráno v osm jezdí

Neví, že dnes pomstím se všem

Škola jako každá jiná

Strážný nabídne mi banán

S díky odmítnu, přehodím tašku

Dnes naposled jsem ke zdi zahnán

Chodba jako každá jiná

Kluci nezájem, holky se mi smějí

Jen Lucka dnes ve škole chybí

To povzbudí mě, dodává naději

Holka jako každá jiná

Přesto mělo v sobě něco víc

Sem tam i slova se mnou prohodila

Neuhýbá před obličejem od neštovic

Oběd jako každý jiný

Dnes však servíruju nové menu

Olovo, karbon a místnost plnou krve

A to všechno pouze v mém jménu

Dnešní pocit konečně je jiný

Klid na duši mezi tichými těly

Poslední kulka pro mě samotného

Teď konečně mají to, co chtěli…

Vůle po životě

Smrt zdá se směrem

tou nejlepší cestou

ke štěstí, k lásce

záchrannou vestou…

Kde řeka končí

do moře vplouvá

kde moře bouří

vůli se vzdouvá…

Kde lesy hoří

v páru se mění

kde mraky rostou

ničí nám snění…

Tam vzniká život po životě

Tam plní se sny, který život nenaplnil

Tam tvoří se konce šťastné

Tam nikoho démon nedohonil…

Smrt zdá se cílem

Jistotou věčnou

Klidným a jistým

Oázou bezpečnou…

Kde krajina končí

V písek se mění

Kde poušť tě svírá

Mlží tvé snění…

Kde jezera leží

V led zamrzají

Kde odlesky slunce

Dech nám tají…

Tam otevírají se všechny dveře

Tam plní se touhy, které na papíře stojí

Tam vznikají spojení věčná

Tam životní rány všechny do jedné se zhojí…

Čas léčí

Mezi stromy, začátkem léta
Kužely světla listy prosvítaly
Etapy v životě se střídaj
My zrovna s jednou skoncovali...

Stojím tam sám, neschopen slova
Jako bych sám stal se stromem
Stačilo málo, možná nikdy nestačilo nic
Kolik řek teče mezi mým a jejím domem?

Čas léčí, říkávala matka moje drahá
Všechny rány dřív či později se zacelí
Ani milosrdný původ z toho pravdu neudělá
Vždycky sklidíme jen co jsme zaseli...

Tam na vrcholku naší hory sedím
Listuju knihou, co mívala tisíce řádek
Slova se mění na shluky nesourodých znaků
Z tisíců chvil zůstal pár posledních hádek...

Čas léčí, říkával můj starý otec drahý
Jména zrádců ztratí se kdesi v dáli
Tak proč to tvoje stále neodešlo?
Když jsi to nejlepší, co mi kdy vzali?

Zrcadlo šedesát

Hledíš ráno k zrcadlu
Tomu, které lže ti každým dnem
Víc a víc ti říká
Měls pořádně jít si za svým snem...

Vždy v pátek těžký tašky zvedáš
Ty, v kterých pořád víc kamenů leží
Víc a víc ti říkaj
Začít měls, když byls ještě svěží...

Vždy večer na povadlou kéru zíráš
Tu, která kdysi vytesaná do kamene byla
Víc a víc ti říká
Proč strnout, když síla ještě zbyla...

Každou noc s doutníkem před vilou sedíš
Tou, která i s okolím ti patří
Víc a víc ti říká
Kdo jiný ji kdy spatří?

Na sklonku šedesát v občance stojí
Ta, kterou tolikrát nechal sis sebrat
Míň a míň času zbývá
Na lidi, který jsi mohl mít rád...

Koupeš se v prachách, ve zlatě spíš
Tom, který už půl hodnoty ztratilo
Je stále víc ti zřejmé
Že o tomhle to nebylo...

Hledání

Proč zahnul jsem vlevo místo vpravo

Proč namísto bytu pořídil jsem dům

Proč vybral jsem si kurvu místo hodný ženy

Proč místo mámě věřil jsem sousedům…

Proč jsem nespořil a raději chlastal

Proč namísto dětí pořídil jsem káru

Proč vybral jsem cíga namísto sportu

Proč místo změny dělal jsem po staru…

Teď stojím uprostřed černých smutných skal

Jediná kapka štěstí tu byla, vyhasla před lety

Vrány krouží vysoko nad spálenou hlavou

Ne moje oči, na moje ruce, stálé nálety…

Slepý a zmrzačený křičím „Omlouvám se“

Že jsem tolik lidí podvedl, poškodil

Skály se drolí, mezi stromy prosvítá slunce

Vrány odlétly, za holubice je vyměnil…

Hledám, bez sluchu s bosými chodidly

Hledám cestu, kterou mnoho již prošlo

Hledám ji všude a hledám ji dlouho

Hledám do úmoru, než mi to došlo…

že cesta je nikde a zároveň všude…

Kapacity

Vesmír postavil nás před těžká rozhodnutí

Žít na prázdný šťastný planetě

Nebo dál jak mor množit se v jejích ranách

Sami být, sami chcípat ve spálenym světě…

Konečný zdroje ve zdánlivě nekonečnym oceánu

Zplundrujem, dokud neumře poslední ryba

Zemi rozřežem až k jádru, který nám život dává

Než zmrzlí a hladoví uvědomíme si, že je to chyba…

Až příliš dlouho překračujem naše práva

Že nejsme tu páni, že jsme tu hosti

Mezi sebou nechováme zlomek úcty

Silní slabím nechávaj od stolů jen kosti…

Stačí však přerozdělit naše budoucí šance

Odříznout uhnilou nohu, zbavit se zátěže

Sráčů a zmrdů naprosto bez užitku

Vrátit se ke kořenům, vzít do rukou otěže…

Vymýtit hloupost a cílené akty nenávisti

Podpořit chytré, hodné, ten kdo je pozná

Ošetřit rány naší rodné Zemi

Vyhubit každého, kdo dobré nerozezná…

Nebudem nikdy už spát s čistým svědomím

Jistě, krví mnoha ruce si ušpiníme

Pro budoucnost všech lidí dobré vůle

Lepší svět, zdravou Zemi postavíme…

Status Chiméra

Řvoucí a mokrý vypad jsem do světla

Z té pohody, jídla a tepla

Byla tam zima, všude lidi v bílém

To se asi máma spletla…

Než došlo mi, že jinam se už nenarodím

Mozek už začal se slovama si hrát

Mamce naskočily první vrásky

A já na učení začal celkem srát…

Otupen reklamou a televizní produkcí

Zabalen v billboardy podél dálnice

Z novin, údajně jediných seriózních

Co stránka, to na nějakou blbost akce…

Souseda vidím, na dvorku trávu žere

Deti střídaj každý kalhotky dvoje

Za panelákem stojí mu na splátky vzatý bávo

Hlavně že má čůrák na to svoje…

Za rok auto stejně za pár šupů střelí

Zbaví se nájmu, prodá zlatý zuby

Do zástavy strčí i manželčin snubák

Jen aby aspoň chleba měl do huby…

Když na to hledím, je mi z nás na blití

Ženem se za chimérou Armániho triček

Vypadáme dobře, jistě zarábáme pěkný love

Po bytě válí se nám kupa drahých sraček…

Společenský status, to je to kouzelné slovo

Hlavně nevypadat, že nemáme prachy

Raději moře na tříletou splátku

Než český hrad, nebo malebné Stachy…

Víc zajímá nás, co druzí si o nás myslí

Přes mrtvoly v kvádru pro pár tisíc se ženem

Zrcadla dávno už nám tvář odvrátila

Kam spějem, když jeden na druhýho serem?

Démoni pravdy, andělé lží

Spálená země vylitá asfaltem

Jediný strom v skleněné báni

Historický román o živočišných druzích

Hledám poslední volné místo k stání…

Okna zatemněná, pohled z nich bolí

Venku nebyli jsme roky, kyslík došel

Na gauči zmačkané noviny tiše volají

Zbylé naše děti zabil včera černý kašel…

Země se vzdouvá, chystá se k úderu

Imunitní systém vytlačuje škodnou

Ještě jednu modlitbu chtěl bych stihnout

Nemůžu najít žádnou pro nás vhodnou…

Andělé dávno už jinam odletěli

I On nechal nás osudu svému

Kdo by nás chtěl, kdo by nás spasil?

Jak chováme se jeden k druhému?

Půda neplodí, stromy všechny vzplály

Voda jen slaná nás skoro už zaplavila

Už jen chvíli, Země je věčná a trpělivá

Čeká, aby se po nás obnovila…

Obloha světlá, mračna se rozestoupila

V paprscích Démoni sestupují

I teď, v poslední náš moment

Se lidí navzájem okupují…

Postava bez tváře, křídla černá jako uhel

Nehybně stojí, mé myšlenky vzduchem letí

Na rukou okovy, pusa vlascem sešitá

Náš věk skončil, sluhové vyklidili smetí…

Oni

Říkají, že nemůžu bránit svůj dům zbraní

Trestají, když zastanu se slabších žen

Napomínají nás, když košile má barvu jinou

Po desáté večer že už nesmíme ven…

Když po čtyřech letech vyjádříme svůj názor

Převléknou kabát, kůži, názor a přesvědčení

Pak v červnu zaplaví parky u škol

Rozdávat lízátka dětem k vysvědčení…

Říkají, že musim za souseda každýho přijmout

Trestají, když nedám mu část své výplaty

Napomínají nás, že všichni takoví nejsou

Ty dveře si sprav a dej jim svoje starý šaty…

Na náměstí, když k tomu něco řeknem

Hned samý xenofob a idiot že jsem

Urazí dívku, dáš mu pěstí, hned rasista jsi skalní

Proč nemůžem společně bránit svoji zem?

Říkají, že nemůžu ve své hospodě kouřit

Trestají, když koupím si pomazánkové máslo

Napomínají nás, když špekáček má méně masa

Po desáté večer aby se všude zhaslo…

Fakt to chcem?

Smrt nového tisíciletí

Stojíme na pevných základech

Není hrozba, co by nám mohla ublížit

Bůh dávno není mezi živými

Ďábel se sotva stačil odplížit…

Když do prsou nás střelí

Poškodí naše umělé plíce

Když useknou nám ruku

Nasadíme novou, která umí více…

Třikrát rychleji nakrájí zeleninu

Osmkrát snáz vyhoníme si čůráka

S větší silou zpohlavkujem svoje děti

Něco budovat? To už nás vůbec neláká…

Tak zahledění k nekonečným zítřkům

Mlčky přehlížíme masové hroby chudých

Nevidíme hnilobu, která se do nás vkrádá

Necítíme nic, jen závist druhých…

Umělý stromy, umělou vodu, umělé údy

Není nic, co neumíme plastem nahradit

Umělý kozy, umělý vlasy, umělý domácí zvířata

Zástrčka ve zdi zvládla si nás podrobit…

Život po záruce

Ve vaně ležím, v ruce starou knížku

Rádio hraje píseň, kterou už nikdo nezná

Na stolku neobyčejně ostrá obyčejná břitva

Po předcích, rukojeť je už trochu zrezlá…

Prohlížím fotoalbum u staré televize Tesla

Jak krásní byli mí synové, mé dcery

Než svět je zkazil, pokřivil

Kde je ten správný směr, tak který?

Tak rychle chceš dospělým se stát

„Až bude tohle, tak přijde změna velká“

Věř mi chlapče, nic takového není

Žádné světlo, žádný zázrak nás nečeká…

Spěcháš za prachama, za novým autem

Každý večer stejnou větu pronášíš

„Příští víkend už na vás budu mít čas“

Pak rychlým sexem na chvíli ji utěšíš

Děti maj desítky strejdů v okolí

Večer je pán v saku pozdraví

Nevědí, proč říkat mu maj táto

Doma pak strejda poličku opraví…

Zamysli se…

Co chceš po ostatních, co sám jim nabízíš…

Zastav se…

A nadechni dřív, než něco vyslovíš, učiníš…

Pak ve vaně jednou jako starý muž

Tekoucí slzy před vnučkou neutají

Víš, že jsi celý život honil přízrak

Jen ať nikdo neříká, že to nevadí…že tě děti neznají…

Zlomení

Žijem na hraně nože, na hraně života a smrti

Se smíchem přehlížíme omyly lidstva

Vědomí tlačíme do pozadí za každodenní stres

Půda i lesy, vše pro nás je jen nekonečná pastva

Stále dokonalejší zdáme se sami sobě, druhým

Stroje pustoší každou píď naší modré Země

Mezitím holýma rukama sami si podřezáváme větev

Posledního uschlého stromu, drž se jí pevně

Ulicemi kráčí lidé v řadách za sebou, smějí se

Ostatním, kteří volí jiný způsob života a smrti

Hodnotu svých dní měří jen čistým profitem

Tak rozdílní jsme, nakonec nás stejně svět rozdrtí

Jsme zlomení, v nitru to všichni dobře víme

Trávíme život hledáním, kdo nám to způsobil

Viníme boha, vlády, přírodu i nadpřirozené síly

Proč je náš život ve sračkách, co jsem to nadrobil?

Hoří nebe, hoří půda, hoří naše zatracené duše

Jen několik z nás najde ve svém srdci místo

Být Fénixem, vstát z popela a začít druhou šanci

Zdá se to těžké, zdá se to nemožné, však přesto…

Bude nám dána, tak zbavme se všech sráčů

Nelitujme, ztrácíme jen co si nezasloužíme

Už žádné slzy, už žádné přehlížení

Odpustí nám, až sami sobě odpustíme…

Každej si nese svůj kříž

Před minulostí nikdo z nás se neschová

Není místo, kde nás vlastní hanba nenajde

Zavřít můžeš oči, uši propíchnout si nožem

Svědomí je věčné, ani s věkem nezajde…

Nezáleží na tom, komu v životě jsi pomohla

Kolik peněz rozdala jsi v parcích a ulicích

Kolik starých paní nechalas sednout v tramvaji

Kolik obdarovalas chudých na patníku sedících…

Stačí jeden blízký, kterému jsi někdy ublížila

Malé děcko, které jsi nechala na pospas tyranům

Zdánlivě nevinná lež mámě, nebo příteli

Spolužačka s předkusem, předhozená buranům…

Můžeš si koupit odpuštění na hodinu, možná i den

Snad i týden nebo roky zvládneš hrdost předstírat

Však jako plíživý pocit se tvoje svědomí přikrade

A ty nakonec nedokážeš vlastní vinu nevnímat…

Prášky, chlast, fet nebo čokoláda, nepomáhá nic

Celý svět kolem nastavuje nemilosrdná zrcadla

Lhát můžeš všem, rodičům, dokonce i bohu

Před sebou samou dávno do pekla ses propadla…

Upřímnost k sobě samé, ta podstatná je nakonec

Chyby děláme, ne každý umí je přiznat

Zůstaň s těmi, kteří i přesto o tebe stojí

A hlavně…neboj se je sama v sobě poznat…

Kdybych tak mohl...

Kdybych tak mohl vrátit pár dní

Nekřičet, s chladnou hlavou přemýšlet

Vzít zpět všechna slova

Přestat jen výmluvy vymýšlet

Kdybych tak mohl vrátit pár let

Vidět, za co jsem vlastně bojoval

Všechno si pamatuju

Proč jsem se obhajoval?

Mohl jsem být lepším

Nemůžu změnit co jsem způsobil

Stačilo jen trochu chtít

Pak bych život nepropil

Mohl jsem být lepším

Co když jsem pro tebe jen rakovina?

Co když nejsem nic?

Kéž by to nebyla moje vina

Kdybych tak mohl vrátit pár dní

Podívat se do tvých bezedných očí

Hladit bych tě nepřestal

Moment, který nikdy neskončí

Kdybych tak mohl vrátit pár let

Našla bys důvod aspoň jeden jediný?

Proč měl bych zůstat?

Proč neměl bych zůstat za stíny?

Na začátek

Širším stal se náš svět

Však užší možnosti jsou bytí

Pravidla, zákaz, povinnosti

Daleká cesta vede ke štěstí…

Za každým rohem čeká závist

Shora na tě velký bratr hledí

Pod každou maskou čeká zloba

Na ulicích jen kostlivci bledí…

Bez svobodné vůle není žití

I přesto, že nám ji slibují

Tak není a nikdy s námi nebyla

To jen v televizi život malují…

Iluze, lži, záměrné manipulce

Pravda v železech v rohu pokoje

Čeká, až vrah si pro ni přijde

Naposled ruce nad ní si umyje…

Zpět cesty není a nikdy nebylo

Staví za námi barikády padlých stromů

Vpřed jen cesta mezi mantinely

Šedých a stále stejných domů…

Musíme najít tajný východ

Neleží nikde na ulici, ve věži

Máme ho ve svých srdcích

Tam, kde hledat jde nám stěží…

Tak nadechni se naposledy

Odejdi z ďáblových služeb

Otevři oči až budeš na dně

A ponoř se do svých vlastních tužeb…

Špatná strana nebe

Dnes jsem mluvil s Bohem
otázek, ani spočítat je nejde
nevěděl, že ho hledám
nevěděl, co odpovědět mi má...

Mluvil jsem s jeho synem
ptal se, kdy ta bolest přejde
nevěděl, že mě to trápí
nevěděl, co se mi v noci zdá...

Stojím na okraji světa

cestou k výšinám

mezi dobrem a zlem

rozdíl jsem nenašel…

Kolem mrtvých duší

až do nejhlubších děr

mezi Boha a ďábla

člověk už se nevešel…

Dnes jsem mluvil s ďáblem

zněl stejně jako já

nevěděl, co se stalo

nevěděl, jak nás zachránit…

Mluvil jsem s jeho synem

ptal se, kdy přijdou lepší zítřky

nevěděl, co lidi cítí

nevěděl, jak mu plány překazit…

Stojí nad námi spolu

cestou nekonečnou

ďábel i Bůh

v jedno splývají

Kolem zrazených lidí

až do skonání světa

snad někde jinde

oba pomoc hledají...