Sníh padá na mokrou zem
Ospalý město pomalu ustává
Jen pár zachumlaných na ulici
Mlha se vkrátá, tma vyhrává…
Náročný den, pozdě se vracíš
Už vidíš se doma se ženou a dcerou
Pár posledních kilometrů do cíle
Oči už sotva z pod víček se derou…
Světla zablikla v posledním okamžiku
Hlasitý klakson ani jsi nevnímal
Na chvíli jakoby čas se zastavil
A ty už uhnout jsi nestíhal…
Rána, a pak na okamžik jenom tma
Pach benzinu a kol spálených
Krev dráždí ti jazyk kyselou chutí
Bolest nohou, na padrť zlámaných…
Bílý stěny, uspáván a probírán
Čas změnil se na jednolitý proud
Dny střídaj týdny, občas někdo přijde
Jak mohlo mě tohle napadnout?
Pak všechno, zpět se ti vrátilo
Všechno ti docvaklo a došlo
Proč nikdo nechodí a neptá se
Proč jen pár z nich okolo prošlo…
Ty nikdy už nebudeš jako dřív
Procházet se podél řeky, pobíhat
Ony už nikdy neotevřou oči
Na ně už budou jen vzpomínat…
Rána, a pak na okamžik jenom tma
Jak mohl jsi jim tohle způsobit?
S námahou zvedáš ruku ochablou
Zatáhnout za ni a jedním tahem odpojit…
Bílý stěny, naposled uspán a položen
Zkouší ještě pustit ti do těla proud
Ty však dávno jsi na cestě k řece
Proč muselo to takhle dopadnout?
