Myslel jsem kdysi, že
Jsem jeden z nedotknutelných
Že nemůže nic se mi stát
Ani kulkou zbraní střelných…
Myslel jsem kdysi, že
Rozumím všemu, i ženám
Že nemá mě kdo čím překvapit
V lidech i činech že se vyznám…
Víc mýlit jsem se nemohl
Samolibost dohnala mě k slzám
On srazil mě na zem tvrdou ranou
Jen ztěžka se z kolenou zvedám…
Chodím po vodě a nemůžu zemřít
Změnit na víno vodu dokážu jako nic
Neumím chodit v jejích pocitech
V její duši, která létá si bez hranic…
Zhasínám sopky, roztávám ledovce
Zabít dokážu pouhým pohledem
Neumím rozumět jejím myšlenkám
Jejímu životu, jak žije jej s nadhledem…
Myslel jsem kdysi, že
Život je snadný, že jsem král
Že znám jeho tajemství
I když tajemství jsem se bál…
Myslel jsem kdysi, že
Číst umím i mezi řádky
Že její nejlepší jsem volba
Ona vrátila mě na zem zpátky…
Víc mýlit jsem se nemohl
Když ego bylo víc než prostý city
Z vrcholu na dno, tak už to chodí
Tykám si s ní, s andělem smrti…
Teď vím, když už je pozdě
Že víc než jedna cesta vede světem
Teď vím, když už nemám sílu
Že měl jsem žít srdcem a ne rozumem…
