úterý 21. února 2017

Nezapomeň

Stojíš na vrcholu světa, nad všemi
Žádný dveře pro tebe nejsou zamčený
Dokážeš ovládat davy i jednotlivce
Lusknutím prstu opravíš co je zničený…

Každý muž, žena i dítě na světě tě zná
Přesto necítil ses nikdy víc osamocen
Tu bolest ničím neutišíš, nezmizí
Jenže už není, kdo byl by ti nápomocen… 

Chceš jít dál, odložit korunu navždy
Jak z toho ven, když dveře nenalézáš?
Nezapomeň, odkud na cestu jsi vyšel
Copak už kořeny nepoznáváš? 

Vrať se tam, kde poprvé jsi holku políbil
Vrať se tam, kde srdce jsi jí zlomil
Vrať se tam, kde zmlátili tě pro dvě stovky
Vrať se tam, kde ses jim postavil… 

Vrať se tam, kde rodiče učili tě chodit
Vrať se tam, kdes je pochoval
Vrať se tam, kdes před ní nervózní klečel
Vrať se tam, kdes vzpomínky uchoval… 

Čím jsme dnes a kam dál se vydáme
Vychází z minulosti, kterou už nevidíš
Ta bolest, to tíží tě svědomí
Nepřestane, dokud se jí nepostavíš… 

Cíl tvý cesty, která je možná teď nejasná
Vychází z místa, kde poprvé na ni jsi vykročil
Z tisíců chyb a špatných rozhodnutí
Možná stále tu stojíš, možná dolů jsi neskočil… 

Vrať se tam, kde poprvé jsi jí ublížil
Vrať se tam, kam rána dopadla
Vrať se tam, kde ztratils nad sebou kontrolu
Vrať se tam, kam potom upadla… 

Vrať se tam, kde zradils svoje přátele
Vrať se tam, kde za tebe platili dluhy
Vrať se tam, kde zahnals jí do rohu
Vrať se tam, kde pak pokládal jsi stuhy… 

Zvedni oči a podívej na sebe do zrcadla
Na muže, kterým jsi byl a kterým jsi teď
Možná pak dostaneš druhou šanci
Možná pak objeví se dveře a možná spadne zeď….

středa 15. února 2017

Nech mě bít

Můžeš na mě křičet, můžeš mě i pěstí bít
Můžeš mi sebrat všechny sračky, cos mi dal
Nikdy však nevezmeš mi hrdost, můj svět
Ani vzpomínky, na to, co všechno si mi vzal…

Možná tělo nakonec, zvládne se uzdravit
Možná navenek nikdo už nic nepozná
Na duši rány však zacelit se nedokážou
Dokud viník svou vinu před světem neuzná… 

Modřiny na ksichtě, jizvy po celym těle
Makeup už nezvládá všechny je skrýt
Doufám, že jako hrdina se cejtíš
Doufám, že sám se sebou zvládáš žít… 

Kašlu na ruce zlámaný a pořezaný záda
Kašlu na zuby po koberci poházený
Po letech už tu bolest necejtim
Po letech mám už všechno přehozený… 

Víš, jak posledně přál si mi smrt pomalou?
Chtěls abych táhla do pekla a zmizela ti z očí
Víš, já přesto odpouštím před Bohem tvojí duši
Přes lásku i nenávist, svět se pořád točí… 

Můžeš na mě křičet, můžeš do stolu pěstí bít
Můžeš mě nazvat slovy, která ani neznám
Už nezastavíš to, co má se teď stát
A v pekle lásko, v pekle budeš na všechno sám…