Před
minulostí nikdo z nás se neschová
Není
místo, kde nás vlastní hanba nenajde
Zavřít
můžeš oči, uši propíchnout si nožem
Svědomí
je věčné, ani s věkem nezajde…
Nezáleží
na tom, komu v životě jsi pomohla
Kolik
peněz rozdala jsi v parcích a ulicích
Kolik
starých paní nechalas sednout v tramvaji
Kolik
obdarovalas chudých na patníku sedících…
Stačí
jeden blízký, kterému jsi někdy ublížila
Malé
děcko, které jsi nechala na pospas tyranům
Zdánlivě
nevinná lež mámě, nebo příteli
Spolužačka
s předkusem, předhozená buranům…
Můžeš
si koupit odpuštění na hodinu, možná i den
Snad
i týden nebo roky zvládneš hrdost předstírat
Však
jako plíživý pocit se tvoje svědomí přikrade
A
ty nakonec nedokážeš vlastní vinu nevnímat…
Prášky,
chlast, fet nebo čokoláda, nepomáhá nic
Celý
svět kolem nastavuje nemilosrdná zrcadla
Lhát
můžeš všem, rodičům, dokonce i bohu
Před
sebou samou dávno do pekla ses propadla…
Upřímnost
k sobě samé, ta podstatná je nakonec
Chyby
děláme, ne každý umí je přiznat
Zůstaň
s těmi, kteří i přesto o tebe stojí
A
hlavně…neboj se je sama v sobě poznat…
