pondělí 26. března 2018

Chci umřít, abych nemusel

Proč chceš doprdele umřít?
Protože kdybych nechtěl, tak bych musel
A proč teď a tady?
Protože chci umřít ještě v jednom kuse…

A proč kurva vlastní rukou?
Protože když ne sám, kdo na to má síly?
A proč zrovna takhle?
Protože nechci tebe potkat v cíli…

Až naposled na tomhle světě vydechneš
Až naposled tvý nohy dotknou se země
Až naposled tvý oči spatřej oceán
Až budeš odcházet, vzpomeň si na mě…

Že ses svým činem strašně ukvapil
Žes vůbec nedomyslel následky
Že jsi tím zarmoutil spoustu lidí
Že jsi tím pošpinil svý předky…

Pojď ještě jednou se se mnou projít
Poslední karneval, kam spolu zavítáme
Ještě jednou se mnou sklenku zvedni
Pij se mnou, dokud ráno neuvítáme…

Na těch schodem sedávali jsme stokrát
První paprsky nám oslňovaly oči
S posledním panákem se na tebe podívám
Ťuknem si a já ptám se tě proč?

Proč tak najednou jsi se rozhod?
Protože když ne teď, tak kdy jindy?
A proč se ani nerozloučíš?
Protože nechci poslouchat jejich pindy…

A proč kurva piješ tu se mnou?
Protože když ne s tebou, tak s kým?
A proč máš slzy v očích?
Protože tě už nikdy v ranním slunci nespatřím…

Až naposled na tomhle světě vydechnu
Až po pár dnech mě v tý vodě někdo najde
Až naposled se na tu fotku podívám
Až konečně pochopím, že život prostě zajde…

Pak možná na okamžik bude mi to líto…

čtvrtek 22. března 2018

Správný čas

Občas chci prostě odejít
Pryč odsud, zmizet nebo se vypařit
Nevím, co myslíš tím zůstaň
A vlastně nevím, jestli ti to věřit…

Občas chci prostě odejít
Někam daleko odsud
Někam daleko od všech co znám
Někam, kde naplním svůj osud…

Teď je ten správný čas
A tak jdu, pravá, levá, pravá
Každý krok vede špatným směrem
Já stejně jdu, to se prostě stává…

V hlavě honí se myšlenky už dlouho
Tolik protichůdných názorů
Tolik důvodů, proč vše opustit
Tolik snahy tvářit se ok navenek…

Sklonil jsem hlavu a zvolil směr
Ať dojdu kamkoli, zhoršit to nemůžu
Musim pryč a musim to udělat hned
Na tomhle místě stejně dál nic nezmůžu…

Správný čas...

Čekal jsem příliš dlouho
Přetít kořeny už stojí hodně sil
Ta krev však za to přeci stojí
Poslední dopis jsem na dveře pověsil…

Nohy už bolí, boty dávno jsem ztratil
Přesto pokračuji, žádný pohled zpět
Nevím kam a v tuhle chvíli je to jedno
V hlavě zní mi dokola těch pár posledních vět…

Musíš, pro tohle ses přeci narodil
Tohle nesmíš, já však dělám si, co chci
Nemůžeš, tohle ti tady nedovolím
Otevřel jsem dveře…tak přeci…

pátek 16. března 2018

Poslední slova

Hádky už vlastně uložený v kalendáři
Pravidlem, jakože slunce ráno vyjde
Máš pocit, že bez nich se neobejdeš
Máš pocit, že už to bez nich nejde…

Jednou ty slova budou příliš tvrdý
Dopadnou na místo co už je zjizvený
Jednou už nepůjdou zpět vrátit
Nespraví to omluvy ani víno červený…

Sám sedíš na židli v prázdným obýváku
V ruce notně ošoupaná poslední fotka její
Prázdný lahve se válej všude kolem
A tvý srdce pořád nechápe, že už není…

Proč řval jsi na ní kvůli takový marnivosti?
Proč vystoupils tehdy z toho auta?
Proč ani jednou ses zpátky neotočil?
Proč musí ironie být tak krutá?

Říkals „Ten oheň už s tebou dál nevydržím!“
Nakonec místo ní přál sis v ohni zemřít
Říkals „Už nechci znovu tvůj hlas slyšet!“
Nakonec bez jejího hlasu nemůžeš přežít…

Hoř se mnou! Sama už neodcházej
Už je však pozdě na každý z těch přání
Tisíckrát nabízels svůj život za jeden její den
Jenže život není tržištěm ke smlouvání…

Sám ležíš ve vaně, kde víno jste popíjeli
V mobilu přehráváš poslední její vzkaz
Všude kolem sebe máš její oblečení
A ty nechápeš, proč musel to být někdo z vás…

Jednou ty slova byly příliš tvrdý
Dopadli tam, kde někdo chtěl je splnit
Ty poslední už nešly zpátky vrátit
Teď můžeš se za ně celej život vinit…

Jak rád bys všechny ty hádky vrátil
Po každý z nich jí obejmul, jak bylo zvykem
Máš pocit, že tentokrát ti chybí srdce celý
Čekáš, až zaklapnou tě dubovým víkem…

pondělí 12. března 2018

Pomalý mlýny

Skrývat se nemůžeš věčně
V jeskyních a dírách po mrtvolách
Dřív nebo pozdějc si tě najde
Přestane hledat v ulicích a ve školách…

Svý svědomí můžeš na čas ošálit
Předstírat, že jsi obětí systému
Kopat kolem sebe a házet špínu
Nespat a vínem zapíjet migrénu…

Jednou ale uděláš osudovou chybu
Jednou ztratíš na chvilku pozornost
Jednou se prořekneš a prozradíš
Jednou nezvládneš v sobě držet zlost…

Všechna ta kamufláž bude ti na nic
Všechny ty lži na povrch vyvstanou
Žádný výmluvy už ti nepomůžou
Žádní svědci na tvou obranu nepovstanou…

Mračna se šklebí a smyčka stahuje
Prostoru pro útěk se značně nedostává
Hlava ti třeští, ale plán nepřichází
Smrtka už v rohu zlověstně postává…

Už tě vedou, řetězy slyšet jsou na míle
Kameny krvavý odrážej se od tvýho těla
Otočíš hlavu a tam na sloupku ji uvidíš
Směje se a mává, tak to přeci chtěla…

Jednou možná všichni ti odpustí
Jednou možná duše tvá dojde pokoje
Jednou možná vyšlapeš ty schody
Jednou možná pochopíš, že nemůžeš oboje…

Všechny prachy jsou ti teď k hovnu
Všechny ty děvky na tebe z vysoka kašlou
Nic z toho ti teď nepomůže
Nic z toho nemáš, jen slávu zašlou….

pondělí 5. března 2018

Chci znovu létat

Smutný pohled v zrcadle
Na koberci pár spadaných per
Záda bolí od zakrnělých svalů
Hlava už neudrží přímý směr…

Tak dávno, kam jen paměť sahá
Byl jsem nahoře na horách
Už jen vzpomínkou matnou
Jsou dlouhé noci ve hvězdách…

Zapomenut stvořitelem i matkou
Stovky let už bloudím bez cíle
Křídla mi zčernala, prý za trest
A přitom ta láska zdála se jak chvíle…

Uvrhnut v nekonečný život
Ani andělská, ani lidská stránka
Z kdysi osoby tak plné energie
Zbyla jen prázdná dutá schránka…

Chci znovu létat
Ať už s křídly nebo ve svých snech
Chci znovu cítit budoucnost
A ne jen prázdnotu v dlouhých dnech…

Chci znovu věřit
Ať už v nebesa anebo smrt lidí
Chci znovu cítit empatii
A ne být tím, který ji nevidí…

Proč je tak snadné na zemi najít
Lidi, kteří vás jen vezmou a použijí?
Když tak těžký je hledat ty
Kteří s vámi život opravdu žijí?

Proč je tak snadné zůstat anonymní?
Na tvoje jméno že každý hned zapomene
Když je tak těžký dopátrat se někoho
Kdo sám od sebe na tebe si vzpomene…

Chci znovu létat
Ať už vzduchem anebo vzrušením
Chci znovu cítit touhu
A vidět rozdíl mezi kýčem a uměním…

Chci znovu věřit
Že mohu vybrat si jeden cíl
Chci zas vidět znamení
Že vrátí se období hezkých chvil…

Smutný pohled do zrcadla
Na zemi pár uschlých černých per
S rezignací počítám krysy
Co vylejzaj ze svých drahých děr…

Tak dávno, kam jen paměť sahá
Mohl jsem ze světa na svět létat
Už jen vzpomínkou matnou
Je Země, která mohla vzkvétat…

čtvrtek 1. března 2018

Svět mě zabíjí

Po ránu v posteli s poloprázdnou sklenkou
Zbytek cigarety v popelníku hoří
V hlavě zmatek a před očima hvězdy
Nádor v mozku už se pomalinku tvoří…

Kristova léta se nezadržitelně blíží
Za zavřenýma očima život bilancuje
Játra už nejedou a mozek nefunguje
A místy zdá se, že ani srdce nepracuje…

Kolik už těch překážek bylo
Kolik už do cesty mi vložil rozcestí
Kolik už slepých cest jsem prošel
Kolikrát už za blbost dostal jsem pěstí…

Kolik už bylo těch koulí u nohy
Kolik už vztahů happy end nemělo
Kolik už jizev mám, který nejsou vidět
Kolikrát už nevěděl jsem, co obecně se vědělo…

Poslední schod na ten krásný výhled
Proč dál se zdržovat tady mezi váma?
Poslední balvan už prostě neodvalim
Vyfouknu kouř a udělám krok do neznáma…

Těch ran prostě bylo na mě příliš
Už došla nit na zašívání stehů
Není už, kdo by se mnou břemeno nosil
Červená řeka vylila se ze svých břehů…

Kolik už těch pokusů bylo
Tolik, že je ani nespočítám
Kolik už lidí zranilo mě
Tolik, a já jim to ani nevyčítám…

Kolik už mil jsem zbytečně ušel
Tolik, že nohám už docházejí síly
Kolik už lásky jsem v životě ztratil
Právě tolik, aby mé srdce cítilo se v cíli…