Slyším hlasy ostatních
Bytostí žijících jako já a ty
Jakoby z dálky a přes zeď
Skrz vodu a přes ostnatý ploty…
Vidím jejich černé siluety
Tlusté i tenké, velké i malé
Jakoby zrak vypovídal službu
Trochu jak malby nedokonalé…
Zdá se jakoby Bůh za něco mě trestal
Chtěl abych svůj život prožil v osamění
Mám pocit jakobych pro svět byl mrtvý
Už nevím kdy je den, a kdy pouhé snění…
Zdá se jakoby všichni na mě zapomněli
Dopis přijde jen když neplatím splátky
Mám pocit jakobych pro svět byl mrtvý
Už nevím kudy jít, kudy vede cesta zpátky…
Dýchám a můj dech přesto nikdo neslyší
Mluvím, křičím a nikdo mě neposlouchá
Po ulicích chodím a nikdo mě nevidí
Neotočí se ani když řvu jí přímo do ucha…
Svět na mě zapomněl
Ani jsem nemusel umřít
Chtěl jsem něco zanechat
Za sebou dveře zavřít…
Zapomněli všichni, ona také
Náhrobek zarůstá břečťanem a mechem
Pro svět jsem mrtvý už dávno
Ještě dřív, než nestačil jsem s dechem…
Žádné komentáře:
Okomentovat