Smutek v očích

Není dne, kdy bych nelitoval

Není noci, kdy bych dobře spal

Byl jsem mladý a plný optimismu

Na důsledky svých činů jsem sral…

Není chvíle, kdy bych nepřemýšlel

Není roku, kdy nechtěl bych zemřít

Byl jsem hloupý a přesto plný ega

Nebál jsem se všechny dveře zavřít…

Jen slzy v očích nakonec mi zbyly

Smutek, který je cítit na tisíce mil

Jizvy na duši, po těle a v hlavě zmatek

Proč já? Proč špínu jsem nesmyl…

Proč všechno nespláchnul jsem pryč?

Proč vidím ty obrazy stále před sebou?

Proč nedokážu na ni zapomenout?

Proč ji jsem upřednostnil před tebou?

Jen pár bot a vyhladovělé tělo mi zbylo

Žal, který najevo dávat jsem už nemohl

Krev na rukách, kterou nikdo už nesmeje

Proč já? Proč na víc jsem se nezmohl?

Proč nedokážu žít jakoby nic se nestalo?

Proč musím každý den svůj obraz vídat?

Proč neumím žít s tebou ani bez tebe?

Proč neumím zastavit, ale ani přidat?

Stojím na místě a lidi mě nevnímaj

Smutek v očích a na srdci žal

Sám svým náhrobkem jsem se stal

Svý chyby rád bych někdy nazpět vzal…