Nahoru a dolu

Z kalendáře trháš další zkurvenej den

Kolik už stránek padlo beze smyslu?

Do sklenice s pivem típneš cigaretu

Na blog pošleš pár dalších nesmyslů…

Další kulatiny už fakt nebudeš slavit

Jak utekly roky, kdy sis život plánoval?

Zpětně pročítat svý plány příjemný není

Počítáš, kolik let jsi jen tak někomu daroval…

Jak můžeš tak rychle na dno spadnout?

Proč všechno co miluješ tak rychle mizí?

Řekni, proč tlačíš ho k hraně, tak daleko?

Proč všechny cos miloval jsou ti teď cizí?

Loňský rok zdá se ti být nádherným snem

V tom štěstí ostatní stalo se malicherným

Stáls na vrcholu, nikdo nemohl ti to vzít

Kdybys jen věděl, jak staneš se zbytečným…

Z ráje do pekla, z vrcholu na dno spadls

Když přišla ta věta a tys přál si jen odejít

Z očí spadly ti brýle a tys viděl svět jaký je

V hlavě myšlenky, jak moch si tomu předejít…

Z kalendáře trháš další zkurvenej den

Další den, který strávíš celý jenom sám

Nepotřebuješ je, nevidí bolest uvnitř tebe

Proč někoho hledat, když sám jsi nehledán?

Za pár dní svátky, ani nechce se ti slavit

Jen ty a rum a možná venku zpívající ptáci

Snadná cesta ven teď zdá se cestou jedinou

V očích záblesk, když nůž dokončí svojí práci….

Do pekla a zpět

Nejsem zrovna mužským vzorem

Mámy neříkaj synům buďte jako on

Za svůj život neříkal jsem jen pravdu

Žen v slzách zanechal jsem milion…

Den začíná vodkou každé ráno

Pět cigaret dřív, než triko oblíknu

Práci sem neměl, už ani nevim

Na svoje děti si nikdy nezvyknu…

Tys byla jediný světlo v temnotě

Byl jsi důvodem, zároveň odpovědí

Dalas mi sílu sebrat co ve mně zbylo

Díky tobě jsem vzal své hříchy ke zpovědi…

Šla jsi pro mě do pekla a zpět

Tak proč jsi to se mnou vzdala?

Proč jsi ke mně v tom dešti vůbec jela?

Proč jsi se za mě vůbec vdala?

V neděli večer je hřbitov prázdný

Kapky dopadaj na těžký mramorový desky

Skrápěj mi vlasy, když hladím tvoje jméno

Měla jsi žít, proč je to tak těžký?

Ty pocity vrací se mi od tý doby zpět

Že všechno je těžký, že není cesty zpátky

Rány, který se nezacelí, laviny v hlavě

Strach, úzkost, pocit, že je život vratký…

Lahev za lahví, dokud zrak se nezamlží

Promoklej na kost, na fotku prstem ukážu

Jeden náboj, ten měl bohatě by stačit

Co jsem to za sráče, když ani zabít se nedokážu…

Tys byla jediný světlo v temnotě

Byla jsi kotvou, zároveň rychlou lodí

Dalas mi vodu, když dávila mě žízeň

Bylas mi skálou, kterou nic nerozhodí…

Šla jsi pro mě do pekla a zpět

Tak proč jsi mě musela opustit?

Proč byla jsi ke mně i lidem tak hodná?

Můžeš mi vůbec někdy odpustit?

V neděli večer je hřbitov prázdný

Není, kdo našel by umírající tělo

Udělal jsem, co udělat měl jsem dávno

Jen kurva později, než by to chtělo…

Zemřít za trest či za odměnu

Pomalu po kolejích kráčí

Na sobě starý hadry, v očích lesk

V ruce rezavej nůž svírá

Na duši necítí nic, než jen stesk…

Svět kolem vpřed se řítí

On však zastavil se v čase

Pro něj už nemá život váhu

Skončil tenkrát v její kráse…

Krok za krokem, den za dnem

Vstříc slunci i prudkému dešti

Nevnímá krví zbrocené nohy

Jen bolest, která mu srdce tříští…

Týdny už nejedl a nepil

O smrt si říká každé ráno

Vem si mě! Odpověď stejná

Zatím ti umřít není dáno…

Tak pokračuje ve své cestě

Bez krve, co proudila by mu v žilách

Hledá jak zemřít za odměnu

Protože žít už není v jeho silách…

Když ticho je jedinou odpovědí

Staletí stojíš na vyvýšených místech

Pod sebou dav kam až oko dohlédne

Ač mluvíš, tak k nikomu nepromlouváš

A tvá záře s roky jenom bledne…

Ústa se hýbou, zvuk není slyšet

Slova z nich již smysl nedávají

Ze všech stran myšlenky přilétají

Pro něž lidé marně smysl hledají…

Býval jsi mocný, zůstal však jen stín

Každý jen chtěl, říkal ti co máš dělat

Až síla ti došla, už nebylo kde brát

Už chtělo se jen z útesu naposledy zvolat…

Výkřik však ztratil se v mírném větru

Bůh přistihl tvou duši při zpovědi

A úsměv po letech ozdobil ti  tvář

Když došlo ti, že ticho je nejlepší odpovědí…

Stalo se zbraní proti všem autoritám

Proti všem větám bez valnýho smyslu

Proti otázkám bez možnosti volby odpovědi

Stalo se lodí, co přirostla ke svému veslu…

Staletí stál jsi na vyvýšených místech

Teď sám chodíš špinavými ulicemi

Jako posel, který přináší novou cestu

Procházíš neslyšen městy i vesnicemi…

Možná tě zlomili, možná ze světa zprovodili

Ty vrátil ses jako hlasitý zvuk ticha

Naslouchaj ti, kteří už maj dost všech lží

Dokonce i ona tě o vlahých nocích slýchá…

Možná by stačil úsměv

S pohledem upřeným jen na ni

Sedíš tam v rohu, přemýšlíš

Co udělals špatně, co může jí vadit

Dnem i nocí na jinou nemyslíš…

Po celý život, celých třicet let

Každou jsi zklamal, žádná tě nechce

I když se snažíš, vůbec ti to nejde

Zkurvíš to vždy, když to vypadá, že přece…

Ať byl si s ní roky, nebo jeden den

Ať to vypadalo nadějně a sebelíp

Stejně si vždycky našla ale

Stejně nakonec byl jsi jen špatný vtip…

Možná, že se slušností nedojdeš nikam

Možná, že chovat se správně už se nenosí

Možná, když budu se chovat jako svině

Možná být těmi, kteří všechno jen berou si…

S pohledem upřeným jen na ni

Kouřím, a v hlavě točí se mi myšlenky

Může to být ona? A má vůbec smysl

Hledat ji někdy v říši Alenky…

Ženy cos potkal byly jako oheň

Který tě pokaždé ošklivě spálil

Přesto, proti vší logice a strachu

Vždy ruku jsi do něj znovu vložil…

Jenda ti jen tak přestane dávat zprávu

Jiná zas dávno jinýmu postel hřeje

Pozve tě a pak má oči pro jinýho

Líbá tě, zatímco za zády se ti směje…

Možná, že stačil by letmý úsměv

Možná v něm poznáš barvu její duše

Možná, když budeš trpělivej

Možná jí najdeš, i v tom vlčím rouše…

Společná cesta

Záměr máte stejný, to je jasný

Oba chcete udělat správnou věc

Ruku v ruce šli jste spolu dlouho

Stavěli domov, stavěli svou klec…

Společnou cestou vstříc horizontu

Slunce zapadá a s ním i vaše láska

Ani‘s to nepoznal, ani sis nevšim

Že pomalu tvá pevná vůle praská…

Došli jste na rozcestí, rychle a náhle

Jako had plazí se do vašich srdcí pochybnosti

Ona chce vlevo, ty vpravo vidíš směr

Ač lásku k ní cítíš, tak celý je to k zlosti…

Debaty, hádky, každý má své argumenty

Křičí, protože má tě tolik ráda

Nakonec s pláčem hlavu odvrací

Ta myšlenka se oběma do hlavy vkrádá…

Společná zem, společný kořeny

Teď zdá se, že se všechny potrhaly

Že nemáš už žádnou vláhu, budoucnost

Že už nemáte, kam byste se hnali…

Pak vidíš, že slunce znovu vychází

Zastřený zrak vidí opět jasně

Pošleš jí úsměv, výhody spatříš

Spolu, ač každý jinde, vám je znovu krásně…

Pro koho zemřít

Mohl bych tě vynést z hořícího domu
Mohl bych tě vytáhnout z bouře oceánu
Mohl bych s tebou jít až na kraj světa
Mohl bych za tebe schytat každou ránu…

Můj život pro mě hodnotu nemá

Jsem sám, a být sám jsem si zvolil
Když v ohni stojím, pohledem tě hledám
Zemřít je má cesta, já se nepodvolil…

Nemusím tu být věčně, nemusím napořád

Nemusím zůstat živý, nemusím pravdu mít
Jen potřebuju najít, pro koho smysl má
Pro koho stojí za to, na hranici zemřít…

Mohl bych tě bránit proti kulkám

Mohl bych tě unést z vlivu temných sil
Mohl bych za tebe převzít každou nemoc
Mohl bych, kdybych tomu uvěřil…

Můj život pro mě hodnotu nemá

Jsem sám, a tak vždycky jsem to chtěl
Když poslední dech ústa mi opustí
Tak sladká bolest, to jsem nevěděl…

Nemusím být tu věčně, nemusím napořád

Nemusím zůstat živý a nemusím úctu mít
Jen potřebuju vědět, že pro tebe smysl má
Že pro tebe dává smysl život položit…

Milovat bez srdce

Žijeme v neutuchajícím dešti

V řece našich životů a snah

Prý všude jsme byli a vše známe

Většina z nás nepřekročila práh…

Krásný obličeje kolem nás

Masky, které pravdu skryjí

Dnes. Tady. Na každém kroku

Duše umírají a naše těla hnijí… 

Jak můžu milovat

Když je mý srdce zlomený

Jak můžu mluvit

Když co říct ti dávno nemám…  

Jak můžu odpustit

Když jsem neodpustitelný

Jak můžu zapomenout

Když dávno nikoho neznám… 

Žijeme v neuhasínajícím ohni

V plamenech našich vlastních tužeb

Prý všechno už máme, nic nechybí

Prý všichni jsme páni levných služeb… 

V hlavě žijem každý své osobní peklo

Když všechno je pryč, a není oč už hrát

Pak výhrou největší, a radostí

Otevřít oči, a bez podmínek mít rád… 

Jak můžu milovat

Když je mý srdce dávno pryč

Jak můžu mluvit

Když k tvý duši ztratil jsem klíč… 

Jak můžu odpustit

Když tolik křivd jsem zažil

Jak můžu zapomenout

Kolikrát už jsem se snažil… 

Naposled, snad postý nebo potisící

Brodím se řekou, hvězdy nad hlavou

Ještě jednou rozsvítím a najdu jej

Ještě jednou padnu za tu pravou… 

Naposled, snad postý nebo potisící

Temnota světlo zpět zahání

Ještě jednou, naposled jsem se spálil

Teď už mě nikdo nezachrání…

Tisíce slz

Sedím tu mezi nebem a zemí

Z vrcholu pozoruju hektickej svět

Jak lidi hemží se z místa na místo

Nikomu nestojím ani za pár vět… 

Sedím tu mezi měsícem a sluncem

Přemítám, kde udělal jsem chybu

Kde můj život nabral nesprávný směr

Kde sem to posral, to ví Bůh… 

Prachů sem vydělal, že jsem je nespočítal

Holek sem vopíchal, že už ani nevzpomínám

Auta mi stojej v garáži bez jedinýho kilometru

Baráků tolik, že kde stojí už zapomínám… 

Nejsou to kecy, nejsou to výmluvy chudejch

Že některý věci za peníze prostě nekoupíš

Že musíš si je zasloužit tím, jak se chováš

Nebo tím, že ze svých zásad neustoupíš… 

Když vyjdu na ulici, každej mě po ramenou plácá

Do ložnic celebrit mám speciální vchod

Kdybych chtěl, můžu si koupit Ameriku

Drogy mi donesou právě, když přijdou mi vhod… 

Nejsou to kecy, nejsou to výmluvy chudejch

Že bohatství skrývá se v něčem jiným

Že musíš si ho zasloužit, tím co děláš

Nebo tím, že proti všem stojíš si za svým… 

Sedím tu mezi životem a smrtí

V ruce fotku dívky, kterou navždy jsem ztratil

Co spolu jsme měli, žádná mi nenahradí

Všechno jsem zahodil, když pro pár nocí jsem jí zradil… 

Sedím tu mezi nikým a ničím

Zpětně si přehrávám svý životní kroky

Každý z nich znamenal další prohru

Kolik sem jich ušel za všechny ty roky… 

Tisíce kroků znamená tisíce proher

Tisíce slibů, který jsem porušil

Tisíce zklamání, který jsem způsobil

Tisíce slz, který až čas jim osušil…

Bezcenný

Copak nevidíš, co se z tebe stalo?
Zrcadla všude kolem, obrazy v nich žádné
Je v tom hloupost nebo zlý záměr?
Proč přemýšlíš, když myšlenky tvé jsou zrádné?

Copak nevidíš, jakou bolest mi činíš?

Po celém těle rány, jizva z nich však žádná
Je má smrt cílem, nebo cestou někam dál?
Proč mluvíš, když slova tvá jsou prázdná?

Nech si své omluvy, nech si své sliby

Ta slova pro mě neznamenají nic
Chceš mý tělo, nebo chtěla bys i víc?
Každý bude se zodpovídat za své chyby…

Nech si svůj šepot, svá slova útěchy

Těm slovům já stejně nevěřím
Chceš dostat se k mým otěžím
Každý ocení po svém tvé úspěchy…

Copak necítíš smyčku, která se stahuje?

Cesty nás míjí, po žádné však nemůžeme jít
Chtějí nás naštvat, nebo se jen pobavit?
Proč zavíráš oči, když stejně nemůžeš snít?

Copak necítíš, že zem se nám ztrácí

Možností mnoho, žádná v úvahu nepřichází
Chceš zlomit mou vůli, nebo vzít mi duši?
Proč se snažíš, když hrdina z boje nikdy neodchází?

Nech si své doteky v mých vlasech

Ta gesta pro mě neznamenají nic
Chceš mý tělo, nebo chtěla bys i víc?
Každý nakonec dostaví se na výslech…

Nech si svůj pohled, nic mi nepoví

Těm gestům já stejně nevěřím
Chceš se dostat k mým otěžím
Každý nakonec jen mě se zodpoví…

Anděl

Létala jsi vysoko nad všemi

Jasná záře tvýho nahýho těla

Jasnější než hvězda, než slunce

Tak moc jsi člověkem být chtěla… 

Chtěla jsi vojáka, ochránce, učitele

Ale to já nejsem a nikdy jsem nebyl

Chtěla jsi prožít jednu vášnivou noc

Sešla jsi z nebe, a já tě dlouze políbil… 

Miluju tě, i když strašně jsi se spletla

Miluju tě, anděla, který padl

Miluju tě, i když tak se bojíš světla

Miluju tě, strom, který zvadl… 

Létala jsi daleko za hranice světa

Teď křídla máš zlomený, barvu ztrácí

Tvý oči už postrádají jiskru

I Bůh nám říká, že chyby se nevyplácí…

Měla jsi vnášet lidem do duše lásku

Namísto toho chtěla jsi sama ji poznat

Spojili jsme krev a nebeské síly

Nezbývá, než před soudem se doznat… 

Miluju tě, i když jsi mě svedla

Miluju tě, anděla bez křídel

Miluju tě, i když ze země jsi se zvedla

Miluju tě, anděla, který byl i přítel… 

Létala jsi skrz lidské duše

Doma tě nechtějí, dveře ti zavřeli

V pekle zas pro tebe není místo

Tak na půli cesty oba jsme osiřeli... 

Měla jsi odolat, já neměl tolik tě chtít

Teď sama tu pláčeš, mrtvý život v sobě máš

Já navždy jsem k lásce k tobě odsouzen

A ty nikdy už polibek světla nepoznáš…

Možná jsem blázen, možná jsem slabej

Možná jsem slepej tím, co stojí přede mnou

Teď jsi na to sama, tak nauč se znovu létat

Já nejsem tvůj voják, jsem jen ozvěnou…

Na jiné stránce

Na předměstí knihovna malá

Schovaná za Starbucksem a Costou

Ve starém domku se zahradou

Kde růže v krásných keřích rostou…

Každý den mezi regály

Vidím tě se smát a číst tu knihu

Ve slunci lesknou se ti oči

Vlasy zakrývaj tu malou něžnou pihu…

Dlouhý dva roky každé pondělí

Proč nikdy nejde to hladce

Proč oba čteme stejnou knihu

Jen každý na jiné stránce…

Domů každý den po práci se vracíš

Čeká tam manžel, děti, dům i bazén

Společný příjmení, tím to však končí

Zdá se ti, že chová se jako blázen…

Občas přetrpět musíš

Po školce vyzvedává vaše děti

V srdci máš po něm jen prázdno

Ani domů už nechce se ti…

Dlouhých deset let už jste spolu

Co stalo se, že už nemáme se v lásce?

Proč oba čteme stejnou knihu

Jen každý na jiné stránce…

V neděli na hřbitově sedím

Omeju náhrobek, položím květinu

Ze starý fotky na mě se směješ

Nevydržím bez tebe už ani vteřinu…

Zkoušel jsem terapie, zkoušel jsem prášky

Zkoušel jsem týdny zapíjet svůj žal

Zkoušel jsem zapomenout s jinou

Abych snad srdce znovu rozdmýchal…

Dlouhým řezem přejedu obě ruce

Teplá krev chutná na rtech tak sladce

Za chvíli konečně budem číst spolu

Knížku na stejný stránce…

Žila jsi dávno

Květina, leč umělá

Rostla jsi ke hvězdám

Vzpomínka, zapomenutá

Sen, který se mi nezdá…

Žila jsi dávno

A žít budeš dál

Já dodržel slovo

Který kdysi jsem ti dal…

Žila jsi dávno

A budeš tu napořád

Já mluvil pravdu

A vždycky měl jsem tě rád…

Obraz, leč nepravý

Oslnilas světový sály

Myšlenky, zapomenutý

Hry, které se mnou jste hrály…

Žila jsi dávno,

Když ještě jsi netušila

Stokrát jsi slibovala

A stokrát svý slovo porušila…

Žila jsi dávno

Když ještě neměli jsme jména

Stokrát jsi slibovala

Tvý slovo však nic už neznamená…

Ukolébavka

Spi, spi můj maličký
Zavři oči, upni mysl ke hvězdám
Spi, spi můj maličký
Ať něco krásného se ti zdá...

Možná budeš mít pocit
Že spánek trvá spoustu let
Někdy zas uprostřed noci
Vykřikneš, jakoby probudil ses hned...

Možná budeš se bát, tam
kam jsem tě s pláčem poslat nechtěla
Někdy zas uprostřed světla
Stát budeš sám, já to už všechno viděla....

Spi, spi můj maličký
Zavři oči, ať nic už tě nebolí
Spi, spi můj maličký
Zbav duši svou všech černých nevolí...

Možná budeš cítit zlost
Že jsem tě samotného bloudit nechala
Možná cítíš se zrazený
Mnou, že tak daleko jsem tě poslala...

Možná budeš se cítit zmatený
Proč ses tak změnil, proč se nepoznáváš
Možná nebudeš chápat
Kdo je ON a proč o takových věcech sníváš...

Spi, spi můj maličký
Užij si naposled dlouhý spánek
Spi, spi můj maličký
Otevři oči, až probudí tě jarní vánek....

Odletět pryč

Lidé sní o drahých autech

O penězích, které možná dají jim moc

Chtějí domy s velkým bazénem

Prášky, s kterými prochlastají celou noc… 

Lidé sní o dokonalé tváři

O zákrocích, které vrátí jim jejich mládí

Chtějí štíhlá těla, dlouhý nohy

Zákony platné, ale ostrovy bezvládí… 

Já sním o liduprázdném ráji

O tichu, který by vládlo v širém okolí

Sním o pevných lidských zásadách

O vlídných slovech, bez zbytečných nevolí… 

Lidé sní o věčném zahálení

O dnech, letech i staletích bez námahy

Chtějí všechno online a bez čekání

Na jeden klik, nehledí jak je to drahý… 

Lidé sní o věčném žití

Životě nekonečném, na úkor druhých

Chtěj nové látky a větší zahrady

Moderní telefony z továren těch chudých… 

Já sním o tobě a o blízký smrti

O klidu, až opustím tuhle zasranou planetu

Sním o místě bez lidí a nenávisti

O světě, kde lásku najdu i jinde než na netu… 

Lidé sní, že budou navzájem si vládnout

Milióny v šiku stojí a pár „vyvolených“ na stupni káže

Chtěl bych to jinak, snaha však akorát do hajzlu vede

Proč snažit se o něco, co jedinec změnit nedokáže…

Lidé sní, že jednou dojdou na vrchol korporátu

Stupeň za stupněm, tížené štěstí však stále nepřichází

Chtěl bych se vrátit, cesta zpět však dávno propadla se

Proč o něco se snažit, když nic z toho nikdy nevychází…

Proti všem

Uprostřed liduprázdné ulice

Nenapravitelný, s hlavou v oblacích

Nezbyl mi jediný přítel, zastánce

Myšlenky v hlavě se mi převrací… 

Ve spánku chodívám od dveří ke dveřím

Nezkrocený, leč vlastním egem zničený

Nezbylo nic pro co dál měl bych žít

Jen zbytek špinavý vody svěcený… 

Tak matko odpusť, že rady jsem neposlouchal

Že místo vody v ohni jsem stál

Drahý otče neviň mě za chyby, co jsem spáchal

Že proti všem zmrdům jsem se tě nezastal… 

Milý bratře nezapomeň, že měl jsem tě rád

I když jsem se tak nikdy nechoval

Nejdražší sestro nezlob se prosím

Že náš vztah už dávno jsem v zemi pochoval… 

Věřte mi prosím, že všechno v dobrý víře

Jsem dělal, nechtěl vám přidělávat vrásky

Nebyl jsem zlej, jen kurevsky slabej

Já opravdu věřil, že všechno dělal jsem z lásky… 

Nejvíc však omlouvám se tobě, můj anděli

Má duše spřízněná, co při mně snažila ses stát

S tebou být nemůžu, bez tebe však nejde žít

Už dál nemůžu sám proti všem stát…

Sám voják v poli, chodec v prázdných ulicích

Každá výloha křičí, jak ničeho si nevážím

Ještě cítím vlhký slzy na tvářích

A radost v srdci…konečně vám nepřekážím…

Neodejdem

U zrodu země stáli jsme mu po boku

Andělé života, andělé smrti a naděje

Do světa přinesli jsme vás, přinesli jsme lásku

Letní vánek a taky zimní závěje… 

Děti však zkažený, odvrhli svý stvořitele

Mysleli jste, že zvládnete to líp?

Životy začali se vám rozpadat

Když do našich řad dopadl první šíp… 

Budem bojovat, dokud budeme mít proč

Jsme silní, počty nahradíme nadšením

Budem bojovat, a víme, že prohrajem

Jsme tu a prohrát bude nám potěšením… 

Byli jsme na světě od počátku věků

A budem žít až vy se znovu obrátíte v prach

Ti z nás, kdo zemřou, znovu najdou si cestu

Nejsme tu pro vás, nemáme z ničeho strach…  

Uprostřed vřavy stojím já, anděl utrpení

Kopou do mě, bodaj rezavými noži

A ty jen přihlížíš, nic neuděláš

Dokud krvavej nůž na zem neodloží… 

Nech mě vykrvácet ležícího v lese

Ja poplazím se za tebou třeba tisíc mil

Pohřbi mě před lidem blízkým i cizím

Já přejdu celou zem abych špínu ze sebe smyl… 

Můžeš mě klidně předhodit vlkům

Já vrátím se zítra jako vůdce celý smečky

Můžeš mi lhát, můžeš mě klidně zradit

Já vidím za roh, nespadnu do žádný tvojí léčky… 

Až moje krev do Země se vsákne

Vyklíčí novej život, znovu obnoví se naše řady

Povstanou noví, živení veškerou mou zlobou

Zmrzačí zrádce a postaví nedobytný hrady…

Až moje oči zavřou se dnes naposled

A poslední anděl bude lidmi zavražděn

Povstanou noví, živení veškerým mým vztekem

A já se vrátím, neslyšen, neviděn…