pátek 22. června 2018

Člověk proti Bohu

Člověk když proti Bohu stojí
Hrozí mu pěstí, objevem tajemství
Smysl života že prý už našel
I cestu do jeho božího království…

Nerovný souboj, mnoho to zkouší
Vědou porazit zákony boží
Svůj vlastní závod jedou
Básníci s jehlou pod kůží…

Pokaždé jen kousek jim chybí
K objevu božích záměrů
Pokaždé v deliriu končí, když
zjistí chybu svých závěrů…

Pokaždé kratičká radost přijde
Pocit, že jsou tam, kam patří
Pokaždý všechny odeženou, když
realitu kolem střízliví spatří…

Člověk když proti přírodě stojí
Hrozí jí zánikem a umělými stromy
Vrchol intelektu že prý už našel
A celý svět zastaví svými domy…

Nerovný souboj, pořád to zkouší
Příroda vždycky úder vrátí
Kdo ohrožuje její děti
Dřív či později záhadně se ztratí…

Pokaždé zdá se, že blíží se konec
Země, tak jak ji modrou známe
Pokaždé, když cítíme výhru, tak
zjistíme, co všechno nepoznáme…

Pokaždé na krátko slavíme
Co zničíme, málo z nás napravuje
Pokaždé víme, co stojí úsilí
Když rozbité kusy po nás Bůh opravuje...

pondělí 11. června 2018

Prostě život


Lhal bych, kdybych říkal, že všechno je fajn
Cítim bolest takovou, že popsat ji nedokážu
Zvedám ruce a řvu ze všech sil
Když další a další ty sračky si nezakážu…

Vím, jaké to je ztrácet kontrolu nad sebou
Vlastní já mě tížilo v životě už tolikrát
Chyby, slova, která nikdy zpátky vzít nelze
Říkal jsem milovaným snad tisíckrát…

Zlomený tak, jak jsem si zasloužil
Ztrácím důvěru a hlavně ztrácím víru
Že někdy dojdu pokoje a odpustím si
Že někdy sám se sebou budu žít v míru…

Hledal jsem ve svý duši kousek místa
Kde mě démoni nedokáží nikdy najít
Hledal jsem a nenašel, vždyť to je život
Prostě život, který přes všechno musím žít…

Lhal bych, kdybych říkal, že všechno je fajn
Zavírám oči a v lepší dny snažím se doufat
Jak mi říkala, když na dně mě našla a zvedla
Démoni na čas zalezli do svých doupat…

Vím, jaké to je ztrácet vše na čem záleží
Že můžou být tví a přesto je nevlastníš
Že ničí láska není bezmezná a nekonečná
Že odejdou, když jejich život ničíš…

Zlomený tak, jaký život jsem žil
Světlo na konci tunelu zdá se být tak malý
Malý a daleko, pro mě nedosažitelný
Však větší zázraky na světě už se staly…

Hledal jsem na světě kousek místa
Kde bude klid a kde zazní ta jediná skladba
Hledal jsem a snažím se hledat dál
Ten den, kdy spadne má železná hradba…

Hledal jsem únik a útěk do jiných světů
Hledal jsem, kde zelenější trávu půjde najít
Hledal jsem a nenašel, vždyť to je život
Prostě život, který přes všechno musíme žít…

pondělí 4. června 2018

Znovu a znovu

Smrt přijde si jednou pro každýho
Nehledí na víru, na rasu ani na pohlaví
Zásluhy většinou počítá nepřímo
Na konci nikoho něžně nepohladí…

Můžem se hádat, spílat a nadávat
Upsat se krví nebo slibovat nápravu
Nic z toho náš poslední den neoddálí
Prostě umřeme až on bude mít náladu…

Pro nás, kteří těch chyb udělali jsme příliš
Pro nás však připravil odměnu trpkou
Chceš bejt zmrd? Tak staň se jím navždy
Pro nás on nepřipravil smrt hladkou…

Každý rok zemřít, každý rok odejít
Pokaždé jiným strašným způsobem
Za tři dny vstát a prožít to všechno znovu
Každý rok stát nad dalším svým hrobem…

Znovu a znovu vracet se a platit dluhy
Znovu a znovu do nového rána vstát
Znovu a znovu snažit se vymanit
Znovu a znovu vidět blízké umírat…

Smrt přijde si jednou pro každýho
Ne však pro nás, kteří jsme ztraceni
Můžem jen doufat, že se jednou vykoupíme
Můžem jen doufat, že jednou snahu ocení…