Den, kdy jeho svět skončil

Vrací se z dobrodružných cest
A ve dveřích ho nikdo nevítá
Když doma na někoho čeká
Ona tam není, i když už svítá…

Na cestu když právě se vydává
Ve dveřích se nikdo neloučí
Se smutkem láska neopětovaná
Myslíš, že se někdy poučí?

Jen letmá pusa, aby se neřeklo
Pak zmizí pryč jako stín
Už je to roky, ale ani na moment
Nepřestává cítit splín…

Zapálí svíčku, pohladí starou fotku
Kolikrát na střeše jejich domu stál?
Kolikrát už si to přehrával?
Kolikrát už si tohle pro sebe říkal?

Měl jsem tam být, měl jsem to být já
Mohl jsem vyměnit svůj život za její
Ani už nevím, proč jsem nešel s ní
Možná jen nechtěl jsem do závějí…

Stačilo říct, abys na m počkala
Stačilo nebýt tak zkurveně línej
Stačilo jít ti aspoň naproti
A svět by teď byl úplně jinej…