Déšť
smáčí prudký déšť
Noční
oblohu občas prozáří blesk
Ulice
prázdné, jen potkan do kanálu vklouzne
Uštěkaný
pes nechce domů, snad na protest…
Pod
lampou, semtam probliknuvší
Unaven
opírám se, do okna hledím
Promoklý
na kost, slzy déšť rychle smyje
Proč
jeho zahříváš a já na ulici sedím?
Bylo
to naše, my oba ztratili
Jak
mám nést vinu, když tys už zapomněla?
Nikdy
už neuvidím, jak poprvé řekne „táta“
Jak
ty ho učíš, cos sama neuměla…
My
oba se smáli, když hlad jsi pořád měla
Nechápu,
jak se smát můžeš teď i s ním
Ta
tíha je na jedno srdce příliš
Nechci
s tím žít, a ani vlastně neumím…
Schod
po schodu vzhůru stoupám
Před
očima obraz úsměvu jeho
Nábojů
tolik, kolik nás společně žilo
Tři
zlomky sekund a bude konec všeho…
Náš
pohled na chvíli se potkal
Tvý
oči mísily prosby s pochopením
Žádáš
však příliš, už nemůžu couvnout
Tři
zlomky sekund a bude konec se vším…
Beze
slov stojíme tam nad ním
Očima
spočineš na malé fotce a svíci
Pláč
nemůže všechno vyjádřit
Na
kolena mě srazí žena trpící…
Beze
slov nad ně se skloníš
Hlavu
v rukách, jeho fotku na prsou
Andělé
z nebes ti nesou pohlazení
Mě
žádný klid však nedonesou….