Odvržený dítě

Roky, staletí a snad i doby ledový
Plujou si časem a na nás se neohlíží
Náš život je pro ně mrknutí oka
Trable nás lidí je nijak netíží…
 
Roky, staletí a miliony let
Přežily choroby, katastrofy i strach
Ač nesmrtelní, smrtelně nemocní
Pomalu lidi obrací je v prach…
 
Rakovina pro vše, co rukama nám projde
Poslední stádium, kdy už není cesty zpět
Živoucí lesy měníme na smět sutin
Na pár dní do vázy urveme i poslední květ…
 
Rakovina, která začne sžírat sama sebe
Druh, který sám sebe zotročí, zabije a zničí
Řeže se na kusy, po milionech se vraždí
Střílí se u zdí a ve sklepě mlátí ocelovou tyčí…
 
Nemáme právo ničit svět
Svět, který nám všem život dává
Nemáme právo ničit sebe
Jen proto, že druhý se nám nepozdává…
 
Nemáme právo ničit život
Život, který na planetě je tu s náma
Ztrácíme pomalu právo vůbec dýchat
Poslední naší figurkou na poli je dáma…
 
Nemáme právo brát co není naše
Dítě, které jsme na svět nepřivedli
Ztrácíme soudnost co smíme a co ne
Poslední souboj, rukavice, kterou jsme zvedli…           
 
Nemáme právo rvát svět na kusy
Na kusy, který už nejde znovu slepit
Nemáme právo řezat pod sebou větev
Jen proto, že do cíle nemůžeme trefit…