V samotně čekám, srdce zlomený
Nechal jsem doma, doma s ní
Dělej správnou věc, snadno se říká
Proč musím říkat slova poslední…
S taškou na cestu ve dveřích se loučím
Ona se usmívá: „lásko neboj, bude okej“
Pustím jí ruku, slzy pod vlasy schovávám
Ona je silná a ví, tak jdi, nezapomínej…
Ptám se sám sebe…
Jak mám být vším, co ode mne se čeká
Odejít, když mě tolik potřebuje
Když za dveřmi slyším potichý vzlykot
Když potom slýchávám, jak uzavřeně žije…
Jak mám dělat, co v údělu svém mám
Vybrat si všechny, namísto jí jediné
Když vím jak oni mě jinde potřebují
Když vím, kolik jich beze mě zahyne…
Tak říkám a prosím…
Dej mi sílu, dej mi sílu odejít a přežít
Veď mý kroky v bezpečí co nejdříve zpět
Nenech mě umřít pro jiné a jí nechat samotnou
Nech mě říct jí znovu těch pár milostných vět…
V samotě čekám, duši zlomenou
Zůstala doma, hlídá ji, z očí nespustí
Bez ní a bez srdce tu za ně zabíjím
Činy strašný, co ani Bůh neodpustí…
S taškou špinavou, ve dveřích se vítám
Ona se usmívá: „lásko nic mi neříkej“
V očích mi vidí, co všechno do nich se vyrylo
Prstem na ústa mi říká „nespěchej“…
Ptám se sám sebe…
Jak mám být vším, co ode mne se čeká
Vrátit se domů s takovou vinou
Když slyším motlitby, prosím ať zapomene
Když noční můry řeším kocovinou…
Jak mám dělat, co v údělu svém mám
Z pekla se vrátit, prosit o odpuštění
Když vím, že jsem ho přivezl s sebou
Když vím, že pro ní to jiné není…
Tak říkám a prosím…
Dej mi sílu, dej mi sílu vrátit se a přežít
Ať příště já jsem tím pomalejším
Nenech ji zmařit život z pocitu vděčnosti
Nech ji odejít a nech jí šťastně žít s někým lepším…