Staletí stojíš na vyvýšených místech
Pod sebou dav kam až oko dohlédne
Ač mluvíš, tak k nikomu nepromlouváš
A tvá záře s roky jenom bledne…
Ústa se hýbou, zvuk není slyšet
Slova z nich již smysl nedávají
Ze všech stran myšlenky přilétají
Pro něž lidé marně smysl hledají…
Býval jsi mocný, zůstal však jen stín
Každý jen chtěl, říkal ti co máš dělat
Až síla ti došla, už nebylo kde brát
Už chtělo se jen z útesu naposledy zvolat…
Výkřik však ztratil se v mírném větru
Bůh přistihl tvou duši při zpovědi
A úsměv po letech ozdobil ti
tvář
Když došlo ti, že ticho je nejlepší odpovědí…
Stalo se zbraní proti všem autoritám
Proti všem větám bez valnýho smyslu
Proti otázkám bez možnosti volby odpovědi
Stalo se lodí, co přirostla ke svému veslu…
Staletí stál jsi na vyvýšených místech
Teď sám chodíš špinavými ulicemi
Jako posel, který přináší novou cestu
Procházíš neslyšen městy i vesnicemi…
Možná tě zlomili, možná ze světa zprovodili
Ty vrátil ses jako hlasitý zvuk ticha
Naslouchaj ti, kteří už maj dost všech lží
Dokonce i ona tě o vlahých nocích slýchá…
