Doba, kdy slovo nic neznamená
A smlouva taky už dávno neplatí
Slib je jen prázdnou větou ve větru
A nikdo pravdu nepřizná ti…
Láska stala se jen prostředkem
Jak docílit krátkodobých emocí
Z věrnosti nikdo nic si nedělá
Stejně tak z pohlavních nemocí…
Říct „promiň, já jsem vdaná“
To už se dneska dávno nenosí
Říct „promiň, mám doma ženu“
Dnes už ani nevzpomene si…
Že kdysi by pro ni zabíjel
Že ona kdysi o něm snívala
Že dřív jen o ni se zajímal
Že jen s ním po večerech bývala…
Raději prolejt se litrama chlastu
Nejlíp do nosu tuny prášku vrazit
Ať jdou zábrany třeba do prdele
Ať nemusím se hlavně moc snažit…
Raději potom se pořádně vypnout
Nejlíp po půlnoci nepamatovat si nic
Ať vzpomínky zůstanou pěkně skrytý
Ať příště si můžeš užít ještě víc…
Říct „promiň, já jsem vdaná“
To už dneska dávno není v módě
Říct „promiň, mám doma ženu“
Dnes není už dávno v pohodě…
Že tolik let býval jí plně věrný
Že ona kdysi tolik svatbu chtěla
Že dřív utíkal z práce za ní domů
Že o lepších chvílích nevěděla…
Dvě práce, malý byt a velký alimenty
Je všechno, co mu po ní zbylo
Jen jedna malá fotka v rohu
Jakoby nic z toho ani nikdy nebylo…
Kapavka, akné a rozpíchaný žíly
Je všechno, co nakonec z toho má
Jen pracák a lživý esemesky
Nic jinýho v životě už nepozná…
Stačilo jen říct, že to nejde
Stačilo říct „promiň, já to nechci“
Stačilo být věrný či zásadová
Stačilo nežít ve zlatý kleci…
