Už zemřel, a s ním i jeho naděje
a touhy skryté v ní
Už skončil, a s ním i jeho štěstí
o kterém srdce sní
Odešel, na cestu poslední
budoucnost nemaje
Odešel, na desku poslední
svá slova nahraje
Pro děti, budoucí generaci
že život za hovno stojí
Pro sebe, vymřelý druh
co v ničem neobstojí
Naposled, zahrál si na loutnu
tu píseň nedokončenou
Naposled, zazpíval do větru
lidem na rozloučenou
Sám s lopatou hrob si vykopal
sám rakev připravil
Sám do země se zahrabal
sám do náhrobku ryl
"Zemřel, aniž by žil,
zemřel, stopy nezanechal
Žil bez slávy a bez peněz,
nikoho nerozplakal..."
Mladistvý vzhled, krásná tvář
Měl celý život před sebou
Pln fyzických sil
S finanční zásobou...
Štěstí smálo se na něj každý den
V práci respekt získával
Krásnou ženu, dítě na cestě
Nazpět se v zrcadle nedíval...
Už zapomněl na ty hrozný věci
Už zapomněl na blízkou smrt
Už zapomněl jak měl nakrajíčku
Už zapomněl jak už neměl žít...
Když dítě v náručí se smíchem choval
Žena usmívala se unaveně
Upřel na ní na chvíli svůj zrak
Až příliš upřeně...
Srdce zastavilo svůj nekonečný boj
Nepustilo vláhu ke kořenům
A i když bylo z mladé ženy
Nestačilo jeho neduhům...
Už zapomněl jakej dar v životě dostal
Už zapomněl, že z nebe byl mu dán
Už zapomněl co nesmí dělat
Už zapomněl, a tak dál putuje sám...
A tak naposled držel svoje dítě
Naposled cítil pohled manželčin
Naposled jeho hlava dopadla na zem
Naposled ráno tabletu si vzít...
