Dlouho, dlouho se snažíš najít směr
Cestu, která by vyvedla tě z temnoty
Nic nepomáhá, vztek nebo mlčení
Ani chlast a cigára nezbaví tě samoty…
Už léta postrádáš nějaký smysl života
Něco, něco za co vstát ráno by stálo
Kam mohl bys upnout zrak a jít dál
Něco, co na struny tvý duše by zahrálo…
Tohle není to, co sis v mládí představil
Místo, kde vždycky přál sis být
Všechno rozbilo se a ty už dávno nemáš
Život, o kterém jiní mohli by jen snít…
Co tě tu drží? Proč nemůžeš se hnout?
Stačil by krok do prázdna, ty však stojíš
Hlava by chtěla, tělo však neposlouchá
A ty smrti přijít k tobě blíž nedovolíš…
Ptáš se kam, kam Bože měl jsem jít?
Stačí znamení, proč mě tu necháváš
Stránka v novinách, nebo nějaký odkaz
Jenže ty lidem s budoucností přednost dáváš…
Dlouho, dlouho už nezažil jsi štěstí
Ústa již dávno do úsměvu nekrčíš
Slzy už došly dávno a hlasivky odešly
A tak jen mlčíš a smutnýma očima křičíš…
Proč? Proč já jsem mezi dvěma kameny?
Proč? Proč neumím si zvolit správný směr?
Proč? Proč je tak těžké žít sám se sebou?
Proč? Proč po životě zůstává tolik děr?
