Životem procházíš s hrdostí na rtech
nevíš nic o cti, lásce a obětích
přejídáš se pocitem dokonalosti
empatie utopil jsi v dětských snech
Přátele necháš v hladu zmírat
nevíš nic o prosté nezištnosti
sám sebe vidíš v pokřiveném světle
rozdíly tříd nemáš zájem stírat
Rodiče si zavrhnul a ke dnu poslal
nevíš nic o lidské zodpovědnosti
sám topíš se ve špinavých prachách
nic na tom, že všechno jsi od nich dostal
Nech mě dát ti jednu radu...
Oni jsou ti, kteří za tebou vždycky budou stát
Oni jsou ti, kteří ti nikdy nevrazí nůž do žeber
Oni jsou ti, kterým se můžeš vždycky svěřit
Oni jsou ti, kterým nemusíš nikdy lhát
Cos v životě od nich jsi darem dostal
měl bys vracet měrou vrchovatou
s úsměvem na rtech podepřít je v jejich stáří
A jedna na přání...
Nezáleží, kolik chyb
v životě jsi udělal
nezáleží, kolik zla
na nevinných's napáchal
Nezáleží, kolik lží
do světa jsi vypustil
Nezáleží, kolik lůn
ženských jsi okusil
Na dno snadno padáme,
do bahna a prachu země
znovu a znovu zvedáme
zkažené lidské plémě
Světlo v tunelu však spatřím v tobě...
Ty, jako zrcadlo mých činnů
Záříš ve tmě lidské zkaženosti
Ty, jako vítr na vrcholku hory
Sfoukneš všechny zvrácenosti
Jsi nadějí mého prokletého rodu
že nebudem už páchat hříchy
Jsi nadějí všech špatných lidí
odprostit se od své pýchy
Nezáleží, kolik chyb
v životě jsem učinil
když mám novou šanci
abych je odčinil
Nezáleží kolik lží,
do světa jsem zasel
když mám novou šanci
abych pravdu znovu našel...
Autobusová...
Život je starost, bolest a smutek,
život je nejtěžší cesta ke smrti,
život je plný trestů a důtek,
život tě na prach rozdrtí.
Bez radosti nejde život žít,
spoléhat přeci nelze na nebe,
o příštích životech v duchu snít,
že někdo žít jej bude za tebe.
Když není ani špetka štěstí v tobě,
vstaň z prachu, změň sny v realitu,
nestůj jednou nohou v hrobě,
oběť fantasií a falešných mýtů.
Výmluvy nech pitomcům a slabým,
řekni dost, chci žít jak bych si přál,
výslunní patří odvážným a hravým,
nevládl nikdy bez názorů král.
Život je šance, máme jen jednu,
život je šance, co nám byla dána,
Nenech se jinými stáhnout ke dnu,
žij tak, abys byla milována...
Odvrácená strana mince říká lež,
která působí bolest v hrudi,
hlava padá na kamenné schody,
mizí ve starodávné studni.
Krásná lež, která vraždí miliony,
sladká slova, která řežou do tepen,
střepina rozepíná záhyby v mozku,
malý čtvrťák, krví poslepen.
Mezi prsty poslední nádech kouře,
pak už jen prázdný pohled ke hvězdám,
na zemi panna, která verdikt oznámí,
nad hlavou souhvězdí, které neznám.
Prohrál jsem poslední životní volbu,
na další šance tahle soutěž nehraje,
už moje duše kráčí ohněm, hlínou,
do země, kde žádný jablko nezraje.
Nezhřeším, protože není jak a s kým,
nezabiju, protože jsem zůstal sám,
nepokradu, protože nic už mi nezbylo,
nepožádám, k věčnosti se ukládám...
