Každá jizva, každá v obličeji vráska
Připomíná čas, který jsem promarnil
Nemůžu dýchat, nemůžu spát
S lahví sedím, aniž bych oka zamhouřil..
Připomíná činy, které už nejde vzít zpět
Nemůžu mluvit, nemůžu snít
S tužkou a papírem, aniž bych napsal pár vět…
Možná je čas na ten vlak nasednout
Možná až jednou budu střízlivej
Možná zas budu moct se nadechnout…
Možná se čas zavřít oči naposled
Možná až svědomí přestane mě trápit
Možná zas světlo budu mít nadohled…
Kolik skleniček pil jsem už zbytečně
Kolikrát ztrácel jsem nad sebou kontrolu
Kolikrát na židli jen seděl jsem netečně…
Můj smutek dávno obrací se v prach
Vítr jej odvane pryč, dřív nebo později
Zůstane jen stín, zůstane strach…
Možná je čas se s minulostí vyrovnat
Možná těsně předtím, než smrt mě dožene
Možná podaří se neúspěchy překonat…
Možná je čas to do svých rukou vzít
Možná až naposled se do tvých očí zahledím
Možná už není čas na to něco chtít…
