Nic netrvá věčně, vše je dočasné
Vše můžeš mít, málo spíš si ponechat
Mnohé odejde dřív, než ochutnáš
A mnohé nemůžeš do smrti vynechat…
Jak pomíjivé jen můžou být okamžiky
Jak je k nim paměť neskonale přísná
Ani foťák či dopis jednoduše nepomáhá
Na místa hříšná i romanticky krásná…
Na kapačkách zbydou jen vzpomínky
Tělo nemůže, hlava křičela by z plných plic
Každou z těch chyb chtěl bys vzít zpátky
Měl jsi všechno, a přeci chtěl jsi stále víc…
Tenkrát poprvé, když udělal jsi první krok
Tenkrát poprvé, když první polibek padl
Tenkrát poprvé, když něžně jsi ji miloval
Tenkrát poprvé, když za hranu jsi spadl…
Zdá se to všechno tak hrozně dávno
Jako by všechny zážitky odvál čas
Sotva už vybavíš si s kým to vlastně bylo
Těžko chápeš, kdo vrazil klín mezi vás…
Nic netrvá věčně, vše jednou vyprchá
Můžeš to držet rukama ze všech sil
Můžeš přísahat, nadávat nebo i klít
Přichází i odchází, nikdo se o to neprosil…
Jak pomíjivé můžou být hmotné statky
Jak je k nim život neskonale krutý
Ani peníze, ani skvělá práce prostě nepomáhá
Nenechá ti dům, auto ani zlatý pruty…
V dřevěném obydlí, holý čtyři stěny
Cos vlastnil, dávno přestalo hrát roli
Všechno vyměnil bys za pár dnů s nimi
I po smrti ta marnost pořád bolí…
Tenkrát, když poprvé jsi od nich odjel
Tenkrát, když poprvé jsi jí o sobě lhal
Tenkrát, když poprvé jsi od jiný se vracel
Tenkrát, když poprvé jsi jí nepomáhal…
