Čas

Tak starým se ještě být necítím

Přesto už hodnoty pamatuji

Které čas odvál a nevrátí zpět

A lidé jim pozornost nevěnují…

Tak slušným se necítím být

Přesto každý den se nestačím divit

Co lidé jsou schopni udělat

Čím vším se bez emocí provinit…

Chtěl bych zpátky ty časy, kdy

Půl hodina měla skutečně minut třicet

Slovo mělo stejnou váhu jako papír

A chlap nemusel se bát domu vracet…

Chtěl bych zpátky ty doby, kdy

Bojovat o vztah pro lidi ještě stálo za to

Zodpovědnost ještě ze světa neodešla

Láska a soucit měly větší hodnotu než zlato…

V kristových letech už přestávám chápat

Kam naše kroky směřují, kam chceme jít

Nikdo nevidí dál než k večerní párty

Roztáhnout nohy a borce podojit…

Se slzou v oku vzpomínám na dětství

Přetvářka, lži, zrady, nic z toho tam není

Co na srdci, to na jazyku. Proč už to neplatí?

Proč tolika lidem chybí soustředění?

Když chlast stane se normou, mírou

Lžeme si do kapsy, že je to normální

Když nevěra pro lidi je běžnou praxí

V muzeu kuriozit poslední člověk morální…

Když lhaní vkradlo se nám do běžné řeči

Už ani nepoznáme, kde je lež a kde pravda

Když city ustoupily pouhýmu kalkulu a prachům

Už není doma nikdo, kdo kryl by ti záda…

Chtěl bych zpátky ty časy, kdy

Porušit slib znamenalo ztratit jméno

Chlastalo se ne jen tak, ale za odměnu

A každý znal souseda svého…

Chtěl bych zpátky ty doby, kdy

Krásu holky neurčovalo to, kdo se po ní vozí…

Nezajímalo nás, kdo dostane víc lajků

Za to že k citátu vyfotíš svoje nahý kozy…