Pryč navždy

Vzpomínáš na všechno

Co ti daly, co ses od nich naučil

Jak s tebou bylo jim fajn

Jak jsi je k úsměvu přesvědčil…

Vzpomínáš na každý den

Kdy jsi mohl s nimi trávit čas

Jak vedle tebe usínaly

Jak po nich toužil každý z nás…

Napoprvé přijde překvapení

Nakonec ze zoufalství stane se strach

Slzy v očích, nemůžeš je zastavit

Když uvědomíš si, že obrátily se v prach…

Časem už hlava ti otupí

Nakonec srdce změní se v kámen

Už přestáváš vidět souvislosti

V těle vyschl ti už i poslední pramen…

Vzpomínáš na všechno

Co ti vzaly, co planě ti slíbily

Jak nahý ležely ti v posteli

A jak se ti kurva všechny líbily…

Vzpomínáš na každou noc

Kterou jsi mohl s nimi jedno být

Jak potom mizely ti v šeru

Jak kvůli nim si vždycky začal pít…

Když z náhody rutina se stane

Nakonec přijde jen odevzdaná mysl

Proč jsem pro ně takovou zhoubou?

Jak všechno má mi to dávat smysl?

Říkají, čas to zahojí a pochopíš

Nakonec stejně nepochopil jsem nic

Proč ve vteřině všechno se změní

Pryč navždy odejdou, proč nemůže být víc?

Každý

Každý byl opuštěn a zrazen

Zůstal sám bez zjevných důvodů

Každý stál někdy s prázdnýma rukama

Když čelil tisícům podvodů…

Proč všechno tak najednou?

Je to snad karma nebo jiná pověra

Proč ze všech stran mě to sráží

Kam zmizel respekt a obyčejná důvěra….

Ptám se, proč děje se to zrovna mě

Už klečím na kolenou, tak co dál?

Proč do mě kopou, házej kameny

Kam se můj život poděl, kdo mi ho vzal?

Každý byl ponechán už osudu

Ztracen v moři bez vesel a kompasu

Každý zůstal stát a nevěděl proč

A pak v chlastu hledal naději a spásu…

Proč všechno tak najednou?

Je to snad osud, nebo si to zasloužim?

Proč ze všech stran mě to sráží?

Pomůže, když za všechny život položim?

Ptám se, proč děje se to zrovna mě

Ve chvílích, kdy zdálo se, že štěstí přichází

Proč do mě kopou, házej kameny

Každý kdo k srdci přiroste mi, proč odchází?

Za všechny ty jizvy už dál to nestojí

Už jen pár dní, nebudu se nikdy už muset ptát

Proč odcházíš? Co špatně jsem udělal?

Já budu pryč a ty u mýho těla budeš stát…

Za všechny ty rány už dál to nestojí

Už v dálce vidím svého posledního anděla

Tělo se uzdraví a duše půjde tam, kam patří

Můj úsměv dnes naposled jsi viděla…

Nesnaž se mě zachránit

Problémy jsou můj druhý život

Už neznám svět, kde bych to neposral

Možná to tak mělo být a možná

Jsem neposlouchal, když mě varoval…

Nesnaž se mě zachránit

Ani dnes, ani jindy, nemá to cenu

Já beztak nevím, jestli o to stát

Dokud démony z hlavy nevyženu…

Tak běž, utíkej pryč

Odejdi někam ode mě, někam dál

Nech mě tu hnít samotnýho

Přemýšlet, co všechno jsem ti vzal…

Nesnaž se mě zachránit

Ani ty, nejhezčí anděl na zemi

Nestojím za zlomek tvý námahy

Uteč, dokud je čas, ze svýho vězení…

Za každej den rok v pekle

Ještě bych z toho vyšel jako vítěz

Možná přírodá žádá svoje extrémy

Možná svět potřebuje takovou přítěž…

Vidět tvůj úsměv, tvý oči

Otáčím hlavu, abys neviděla můj pláč

V rohu s hlavou v dlaních si přeju jen

Abych byl lepší, abych nebyl takovej sráč…

Nesnaž se mě zachránit

Nemá cenu křísit dávno mrtvé

Pro mě už nezbyla špetka naděje

Až budu pryč, všechno tady bude tvé…

Tak běž, utíkej pryč

K někomu, kdo si tě bude vážit

Nech mě tu platit samotnýho

Za chyby, který neměla jsi zažít…

Nesnaž se mě zachránit

Já o to ani trochu nestojím

Proč trápit se kvůli někomu

S kým tě vůbec nic nepojí…

Za každej den rok v pekle

Ještě bych na tom vydělal

Možná příroda potřebuje rovnováhu

Možná svět chce někoho, kdo to podělal…

Zvládneš jít dál?

Každej den je to stejný

Obyčejnej chlap na obyčejnym světě

Uvnitř však v zrcadlovém sále

Do svýho nitra je nucenej stále hledět…

Každou noc je to stejný

Tma všechny nedostatky zakryje

Uvnitř však světlo rozsvícený

Každá chyba, každý zlo se do paměti vryje…

Mluvíš sám se sebou, snažíš se odpustit

Druhým, to se daří, ale co odpustit sobě?

Dokola přehrávám si všechny ty špatný činy

Když představím si, co udělal jsem tobě?

Mluvíš sám se sebou, snažíš se zapomenout

Chyby, to se daří, ale jak zapomenout zbytek?

Dokola přehrávám si všechny ty špatný věci

Když představím si, kolik to stálo výtek?

Tak moc chtěl bys z toho být venku

Ale víš, že jednoduše žít si nezasloužíš

Ani pláč všechnu tu vinu nevyplaví

Prostě skoč, tím nejlíp všem posloužíš…

Každej den je to stejný

Nahodíš masku a americkej úsměv

Uvnitř však v pandořině skříňce

Dusíš ten nahromaděnej hněv…

Každou noc je to stejný

Pár panáků a děláš jak tě to baví

Uvnitř však chceš být tím, kdo

Tvý přátele tý rakoviny zbaví…

Mluvíš sám se sebou, že mohl bys být lepší

Lhát můžeš všem, před sebou to neobhájíš

Vinu však vrstvou lží tak snadno nepřebiješ

Tak jako hlad kouskem chleba snadno zajíš…

Mluvíš sám se sebou, hledáš kapku světla

Předstírat můžeš, sám ale s tím se musíš prát

Jak dlouho zvládneš to břemeno přenášet?

Jak dlouho myslíš, že dokážeš to na ně hrát?

Koho zajímá, že občas míváš světlý záblesk?

Koho zajímá, že jeden z tisíce kroků uděláš správný?

Když jinak rozlézáš se mezi lidmi jako nádor

Když děláš jen věci, který pro tebe jsou snadný?

Tak moc chtěl bys být těch lidí hoden

Ale víš, že jednoduše si to nezasloužíš

Dávno už zašels daleko za únosnou hranu

Prostě skoč, tím nejlíp všem posloužíš…

Koho zajímá?

Ještě jednou chtěl bys zažít radost z rána

Vstát a nebejt nasranej na celej svět

Vypnout autopilot, z malých věcí se radovat

Shrnout svůj život do víc, než jen pár vět…

Ještě jednou přál by sis něco znamenat

Pro lidi kolem sebe a možná pro jednu z nich

Nestát na vratký lávce, bez opory ve větru

Copak něco chtít počítá se jako hřích?

Máš zůstat? Jsi hoden jeho darů?

Každej den máš pocit, že už to pravda není

Každej večer uléháš a doufáš, že naposled

Že už nevzbudíš se z tak příjemnýho snění…

Máš vztek na celej svět…a měl bys

Není to fér, že žiješ v duši v osamění

Že ostatní to nevidí a nechtějí vědět

Neznamená, že to v tobě není…

Ještě jednou chtěl bys zažít bezstarostnost

Jen tak se usmát a možná i milovat

Vypnout masku, nastavit svou pravou tvář

Odhodit zbraň a přesto mít chuť bojovat…

Ještě jednou přál by sis skládat oběti

Pro ty, kteří o to stojí a ty chceš jim to dát

Nestát na kraji světa, se zavřenýma očima

V hlavě zmatek, prostě chceš jen navždy spát…

Máš udělat krok zpět nebo do vzduchoprázdna?

Sám se sebou mluvíš, odpověď však nedostáváš

Už jsi ten boj vzdal, nebo v sobě najdeš sílu?

Překonat tu bolest, pokaždý když ráno vstáváš…

Máš vztek na všechny….a měl bys

Není fér, že žiješ v duši v osamění

Že ostatní to nevidí a nechtějí vědět

Neznamená, že to v tobě není…

Ještě jednou chtěl bys pochopit hru světel

Ještě naposled zkusit tu hru hrát

Než nakonec vzdáš i poslední marný snahy

Než nakonec rozhodneš se sbohem dát…