Milovat bez srdce

Žijeme v neutuchajícím dešti

V řece našich životů a snah

Prý všude jsme byli a vše známe

Většina z nás nepřekročila práh…

Krásný obličeje kolem nás

Masky, které pravdu skryjí

Dnes. Tady. Na každém kroku

Duše umírají a naše těla hnijí… 

Jak můžu milovat

Když je mý srdce zlomený

Jak můžu mluvit

Když co říct ti dávno nemám…  

Jak můžu odpustit

Když jsem neodpustitelný

Jak můžu zapomenout

Když dávno nikoho neznám… 

Žijeme v neuhasínajícím ohni

V plamenech našich vlastních tužeb

Prý všechno už máme, nic nechybí

Prý všichni jsme páni levných služeb… 

V hlavě žijem každý své osobní peklo

Když všechno je pryč, a není oč už hrát

Pak výhrou největší, a radostí

Otevřít oči, a bez podmínek mít rád… 

Jak můžu milovat

Když je mý srdce dávno pryč

Jak můžu mluvit

Když k tvý duši ztratil jsem klíč… 

Jak můžu odpustit

Když tolik křivd jsem zažil

Jak můžu zapomenout

Kolikrát už jsem se snažil… 

Naposled, snad postý nebo potisící

Brodím se řekou, hvězdy nad hlavou

Ještě jednou rozsvítím a najdu jej

Ještě jednou padnu za tu pravou… 

Naposled, snad postý nebo potisící

Temnota světlo zpět zahání

Ještě jednou, naposled jsem se spálil

Teď už mě nikdo nezachrání…

Tisíce slz

Sedím tu mezi nebem a zemí

Z vrcholu pozoruju hektickej svět

Jak lidi hemží se z místa na místo

Nikomu nestojím ani za pár vět… 

Sedím tu mezi měsícem a sluncem

Přemítám, kde udělal jsem chybu

Kde můj život nabral nesprávný směr

Kde sem to posral, to ví Bůh… 

Prachů sem vydělal, že jsem je nespočítal

Holek sem vopíchal, že už ani nevzpomínám

Auta mi stojej v garáži bez jedinýho kilometru

Baráků tolik, že kde stojí už zapomínám… 

Nejsou to kecy, nejsou to výmluvy chudejch

Že některý věci za peníze prostě nekoupíš

Že musíš si je zasloužit tím, jak se chováš

Nebo tím, že ze svých zásad neustoupíš… 

Když vyjdu na ulici, každej mě po ramenou plácá

Do ložnic celebrit mám speciální vchod

Kdybych chtěl, můžu si koupit Ameriku

Drogy mi donesou právě, když přijdou mi vhod… 

Nejsou to kecy, nejsou to výmluvy chudejch

Že bohatství skrývá se v něčem jiným

Že musíš si ho zasloužit, tím co děláš

Nebo tím, že proti všem stojíš si za svým… 

Sedím tu mezi životem a smrtí

V ruce fotku dívky, kterou navždy jsem ztratil

Co spolu jsme měli, žádná mi nenahradí

Všechno jsem zahodil, když pro pár nocí jsem jí zradil… 

Sedím tu mezi nikým a ničím

Zpětně si přehrávám svý životní kroky

Každý z nich znamenal další prohru

Kolik sem jich ušel za všechny ty roky… 

Tisíce kroků znamená tisíce proher

Tisíce slibů, který jsem porušil

Tisíce zklamání, který jsem způsobil

Tisíce slz, který až čas jim osušil…

Bezcenný

Copak nevidíš, co se z tebe stalo?
Zrcadla všude kolem, obrazy v nich žádné
Je v tom hloupost nebo zlý záměr?
Proč přemýšlíš, když myšlenky tvé jsou zrádné?

Copak nevidíš, jakou bolest mi činíš?

Po celém těle rány, jizva z nich však žádná
Je má smrt cílem, nebo cestou někam dál?
Proč mluvíš, když slova tvá jsou prázdná?

Nech si své omluvy, nech si své sliby

Ta slova pro mě neznamenají nic
Chceš mý tělo, nebo chtěla bys i víc?
Každý bude se zodpovídat za své chyby…

Nech si svůj šepot, svá slova útěchy

Těm slovům já stejně nevěřím
Chceš dostat se k mým otěžím
Každý ocení po svém tvé úspěchy…

Copak necítíš smyčku, která se stahuje?

Cesty nás míjí, po žádné však nemůžeme jít
Chtějí nás naštvat, nebo se jen pobavit?
Proč zavíráš oči, když stejně nemůžeš snít?

Copak necítíš, že zem se nám ztrácí

Možností mnoho, žádná v úvahu nepřichází
Chceš zlomit mou vůli, nebo vzít mi duši?
Proč se snažíš, když hrdina z boje nikdy neodchází?

Nech si své doteky v mých vlasech

Ta gesta pro mě neznamenají nic
Chceš mý tělo, nebo chtěla bys i víc?
Každý nakonec dostaví se na výslech…

Nech si svůj pohled, nic mi nepoví

Těm gestům já stejně nevěřím
Chceš se dostat k mým otěžím
Každý nakonec jen mě se zodpoví…