Bolest,
kterou na zádech nesete
Je
naše, my s vámi společně ji cítíme
Krev,
kterou jste za nás prolili
My
spojeni v jeden měsíc, na cestu ve tmě svítíme…
Lidé
vaší vlasti k zemi v křečích padají
Nevinní,
možná ani souvislosti neznají
Strach,
který za nás prožili
V těch
chvílích se jím nikdo netají…
Žijem,
umíráme, zveme to život
Vy
neměli jste možnost zemřít věkem
Roníme
slzy místo těch, co nikdy už neuroní
Však
nenechme ovládnout se vztekem…
Nechme
srdce, aby společně truchlila
Za
ty, za které opravdu třeba je truchlit
Nechme
rozum, aby společně udeřil
Tam,
kde opravdu nezbytné je udeřit…
Nechme
ruce, aby společně tleskaly
Těm,
kterým opravdu je správné tleskat
Nechme
nohy, aby společně nakoply
Ty,
které zkrátka potřeba je nakopat…
Nechme
hlavy, aby společně řešily
Problémy,
které nutně je třeba řešit
Nechme
duše, společně rozjímat nad tím
Kde
nesmíme a kde naopak musíme začít hřešit…
