Dovolil jsem si vypůjčit jednu krásnou myšlenku...
"Je to tvůj život. Dělej to, co děláš rád, a dělej to často. Jestli něco rád nemáš, změň to.
Pokud nemáš rád svou práci, dej výpověď.
Máš-li příliš málo času, přestaň se dívat na televizi.
Hledáš-li životní lásku, zastav se; přijde k Tobě, když začneš dělat to, co máš rád.
Nic nerozebírej, život je jednoduchý.
City a pocity jsou krásné.
Vychutnávej si při jídle každé sousto.
Otevři svého ducha, své paže, své srdce novým věcem a lidem.
Jsme stejní díky rozdílům mezi sebou.
Zeptej se svého nejbližšího člověka po čem touží, a poděl se s ním o svůj inspirativní sen.
Cestuj. Když se ztratíš, snadněji najdeš sám sebe.
Mnohé příležitosti přijdou jen jednou, chyť se jich.
V životě jde o lidi, se kterými se setkáš, a o věci, které s nimi vytvoříš.
Jdi ven a pusť se do toho.
Život je krátký.
Žij svůj sen, sdílej své touhy."
(manifest života, designéři Holstee)
Jedna hospodská...
Něžná noc ukrývá myšlenky mířící k tobě,
laskavě omámí můj dech a zavírá mé oči.
Vlídná královna hlídá každý můj krok,
mířím stále k tobě, i když se svět točí...
Svítících očí ve tmě se nevšímám,
snaží se svést nás z cesty naší,
myšlenka jako letní vánek kolem tebe krouží,
noční samota se pak lépe snáší...
Když měsíc unaví má těžká víčka,
a kdesi v dáli lampař volá klekání,
krajina snů přinese odpočinek mému srdci,
přinese odpověď na mé hledání...
Radost už neznám, bolest svírá tělo mé,
hromada kostí, tlejícího masa s kůží,
čekám spasení, čekám cestu do pekel,
čekám pokoj s věncem a růží...
14 miliard očí svítí ve tmě,
mezi nimi pár světlých duší,
některé čekají,
některé jenom trochu tuší.
Černý mor se valí údolím pastýřů,
proti nim tři sta čestných,
poslední odboj,
pár myšlenek zcestných.
Hvězdy na nebi jedna po druhé zhasnou,
jak lidské duše uhnívají,
hoří touhou hřešit,
ze tmy výkřiky zaznívají.
Lidská zloba hasí plameny svíček,
které se nadechují k životu,
chtějí teplo dávat,
zabili jejich ochotu.
Člověk má tolik pokusů, kolikrát do budoucna hledí,
v dálce hledá splnění svých snů a dávných tužeb,
v nepřízeň osudu nadává, sám na štěstí si sedí,
obětí vlastních omylů a špatných služeb.
Cigareta zvolna v prstech vadne, pálí,
přítel v dobách nešťastných a zlých,
než přijde, smrt vidí někde v dáli,
další zářez v nekonečné aleji padlých.
Hrdinství hledá v síle vydělaných prachů,
a promarní to, na čem záležet by mělo,
utopí lásku v sérii nevýznamných vzdechů,
hlava už nechce, srdci by se možná chtělo.
Rozjetá dráha do konce jej dopraví,
bez brzd mu stejně nic jiného nezbývá,
o nesplněných touhách dětem vypráví,
o tom, jak špatně bylo a v životě bývá.
Na smrtelný posteli se všechno vrátí,
vrátit to však nejde, cesta zpět není,
všechno v jednom okamžiku ztratí,
zbývá pláč a marné snění...
Testovací příspěvek - no na začátku se to sluší a patří ne :)
.jpg)
