Ďábel

Nikdo neděkuje v mém jménu

Nezním na svatbách ani na pohřbech

Nikdo mi nestaví svatostánky

Často schovávám se ve stínech…

Těch pár, kteří konají de mého

Často přivazují ke hranicím

Nutí je odvolat jejich pravdu

Žijí díky úkrytům a svícím…

Proč pykat mám za hříchy svého otce?

Proč nemůžu černá křídla roztáhnout?

Proč za všechny lidi nesu jejich břímě?

Proč nikdy nechce mou kartu vytáhnout?

Jak sdělit světu skutečnou pravdu?

Že jsem boží syn, který jen se vepřel

Že moje hříchy přicházejí z jeho hlavy

Že jsem anděl, co pro svou pravdu zemřel…

Teď kráčím po Zemi v mladém těle

Odsouzen, odvrhnut z Božího ráje

Na věčnost sledovat zranitelnost lidí

S úsměvem a pláčem, jak Bůh si hraje…

Krvácím, cítím bolest i blízkou ztrátu

Nešťastné lásky umíraly mi v náručí

S touhle však rozloučit se nehodlám

Hledám, jak své tělo zemřít naučím…

Proč znovu mám vidět, jak mi uvadá?

Proč nemůžu jeden život s ní prožít?

Proč mám být svědkem smrti svojí dcery?

Proč Bůh může svou moc zneužít?

Jak vymanit se mám z jeho trestu?

Že bych pro ně zabil, všechny jeho děti

Že bych se vrátil tam, kam už nedolétnu

Že odhalím jí pravdu, on to posvětí?

Odpusť mi, lásko, co pro tebe jsem spáchal

Jsem Ďábel, a jinou cestu k cíli neznám

Cestu plnou chyb, krve a probdělých nocí

Nakonec před otcem se k nim přiznám…

A doufám, že nechá nás jít…