Rána nad městem bývají dlouhá
Řeka líně vleče se mezi břehy
Slunce šplhá na vysoký kopec
Prohlížím na rukou čerstvý stehy…
Silueta hradu vrhá na mě stín
Z pláže líně zvedají se vrány
Pomalu probouzí se auta, lidé
Prohlížím na rukou čerstvé rány…
Po obličeji tečou mi slzy
Už i poslední láhev mi došla
Naděje loučí se někde v horizontu
Křičím na svět: „Kéž by nikdy neodešla“…
Dlouho už za lepší svět bojuju
Dlouho už mé tělo trpí pod bičem
Dlouho už přicházím o ni
Dlouho už trávím čas bojem o ničem…
Třikrát jsem zemřel, třikrát se loučil
Znovu a znovu jsem ji sbohem dával
Bolestí, která trhala mě ve dví, trpěl
Životní lásku druhým přenechával…
Jsem špatnej, že něco pro sebe chci?
Ji mi nedávej, ale dej mi aspoň šanci
Seber mi křídla, seber mi tvoje znamení
Šanci a smrtelnost, nic víc nechci…
Jsem špatnej, že za druhý se nechci prát?
Po tolika letech nechci trpět za jejich chyby
Propusť mě z mojí nekonečný smyčky
Nech mě jít k ní, tak strašně mi chybí…
Dlouho jsem vraždil ve tvém jménu
Dlouho jsem prohrával tvoje války
Dlouho už marně hledám sílu
Dlouho už marně hledám cestu zpátky…
Třikrát jsem zemřel, třikrát odcházel
Znovu a znovu vídám její rudé oči
Počtvrté chci umřít stářím vedle ní
Chci ať svět jen kolem ní se točí…
Žádné komentáře:
Okomentovat