Zlomení

Žijem na hraně nože, na hraně života a smrti

Se smíchem přehlížíme omyly lidstva

Vědomí tlačíme do pozadí za každodenní stres

Půda i lesy, vše pro nás je jen nekonečná pastva

Stále dokonalejší zdáme se sami sobě, druhým

Stroje pustoší každou píď naší modré Země

Mezitím holýma rukama sami si podřezáváme větev

Posledního uschlého stromu, drž se jí pevně

Ulicemi kráčí lidé v řadách za sebou, smějí se

Ostatním, kteří volí jiný způsob života a smrti

Hodnotu svých dní měří jen čistým profitem

Tak rozdílní jsme, nakonec nás stejně svět rozdrtí

Jsme zlomení, v nitru to všichni dobře víme

Trávíme život hledáním, kdo nám to způsobil

Viníme boha, vlády, přírodu i nadpřirozené síly

Proč je náš život ve sračkách, co jsem to nadrobil?

Hoří nebe, hoří půda, hoří naše zatracené duše

Jen několik z nás najde ve svém srdci místo

Být Fénixem, vstát z popela a začít druhou šanci

Zdá se to těžké, zdá se to nemožné, však přesto…

Bude nám dána, tak zbavme se všech sráčů

Nelitujme, ztrácíme jen co si nezasloužíme

Už žádné slzy, už žádné přehlížení

Odpustí nám, až sami sobě odpustíme…