Smutný pohled v zrcadle
Na koberci pár spadaných per
Záda bolí od zakrnělých svalů
Hlava už neudrží přímý směr…
Tak dávno, kam jen paměť sahá
Byl jsem nahoře na horách
Už jen vzpomínkou matnou
Jsou dlouhé noci ve hvězdách…
Zapomenut stvořitelem i matkou
Stovky let už bloudím bez cíle
Křídla mi zčernala, prý za trest
A přitom ta láska zdála se jak chvíle…
Uvrhnut v nekonečný život
Ani andělská, ani lidská stránka
Z kdysi osoby tak plné energie
Zbyla jen prázdná dutá schránka…
Chci znovu létat
Ať už s křídly nebo ve svých snech
Chci znovu cítit budoucnost
A ne jen prázdnotu v dlouhých dnech…
Chci znovu věřit
Ať už v nebesa anebo smrt lidí
Chci znovu cítit empatii
A ne být tím, který ji nevidí…
Proč je tak snadné na zemi najít
Lidi, kteří vás jen vezmou a použijí?
Když tak těžký je hledat ty
Kteří s vámi život opravdu žijí?
Proč je tak snadné zůstat anonymní?
Na tvoje jméno že každý hned zapomene
Když je tak těžký dopátrat se někoho
Kdo sám od sebe na tebe si vzpomene…
Chci znovu létat
Ať už vzduchem anebo vzrušením
Chci znovu cítit touhu
A vidět rozdíl mezi kýčem a uměním…
Chci znovu věřit
Že mohu vybrat si jeden cíl
Chci zas vidět znamení
Že vrátí se období hezkých chvil…
Smutný pohled do zrcadla
Na zemi pár uschlých černých per
S rezignací počítám krysy
Co vylejzaj ze svých drahých děr…
Tak dávno, kam jen paměť sahá
Mohl jsem ze světa na svět létat
Už jen vzpomínkou matnou
Je Země, která mohla vzkvétat…
Žádné komentáře:
Okomentovat